Rozúčtování nákladů na teplo a vodu v bytových domech je častým zdrojem nejasností i sporů mezi vlastníky a správci. Z dotazů z veřejné poradny EKIS se v posledních měsících objevují opakované problémy, které ukazují, že ne každý výbor SVJ či správce má přehled o aktuální legislativě. Co byste jako vlastník bytu nebo člen výboru SVJ rozhodně měli vědět?
Nahoru1. Rozdíl mezi vodoměry je běžný – ale nesmí být přehnaný
V jednom z dotazů šlo o rozdíl mezi fakturačním vodoměrem na patě domu a součtem podružných vodoměrů v bytech – konkrétně 64,22 m³ studené vody za rok. To představovalo rozdíl cca 5,5 %, což je podle odborníků v normě.
Rozdíly mezi měřiči vznikají běžně kvůli:
- technickým nepřesnostem vodoměrů (zejména při malých odběrech),
- netěsnostem v bytových rozvodech (protékající nádržky, kapající kohoutky),
- únikům vody ve stoupačkách nebo během oprav,
- různému času odečtů.
Rozdíl do cca 15–20 % je považován za tolerovatelný. Není-li důvodné podezření na únik nebo krádež, není nutné rozdíl řešit sankcemi či zásahy do rozúčtování. Rozhodně ale nelze rozdíl automaticky "hodit" do fondu oprav – ten má sloužit na opravy, ne na provozní náklady.
Nahoru2. Jak se správně rozúčtovává teplá voda
Přesné rozúčtování teplé vody zahrnuje tři položky:
- Základní složku ohřevu: podle podlahové plochy bytu.
- Spotřební složku ohřevu: podle m³ naměřených bytovým vodoměrem × cena za ohřev.
- Náklad na studenou vodu použitou k ohřevu: m³ × cena za SV.
Jednotková cena za ohřev se může výrazně lišit v závislosti na účinnosti technologie, sezónnosti, vytíženosti domu nebo typu kotelny. V jednom dotazu z Prahy se cena za ohřev vyšplhala na více než 3 200 Kč/m³, protože dům byl téměř celý rok neobydlený a fixní náklady se rozpočítávaly na minimum spotřebované vody. Tento…
dostupný obsah
