Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2392

K odst. 1

Asi nejdiskutovanější otázkou ohledně smlouvy o peněžité zápůjčce je otázka smluvních úroků.

Při poskytnutí peněžité zápůjčky lze totiž úroky dohodnout. Jedná se vlastně o úplatu za používání půjčky. Avšak na rozdíl od smlouvy o úvěru, u které je sjednání úroků z poskytnuté částky úvěru obligatorní náležitostí smlouvy (§ 2395 NOZ), se ve smlouvě o zápůjčce jedná o náležitost nepovinnou – úroky být ze zapůjčené částky sjednány mohou, ale nemusejí. Zápůjčka tedy může být zapůjčitelem poskytnuta též bezplatně. Dohoda o úrocích může být mezi smluvními stranami uzavřena i dodatečně po poskytnutí zápůjčky. Úrok bývá většinou sjednán procentuální sazbou z jistiny za určité časové období – např. 10 % ročně nebo 0,05 % denně z půjčené částky. Chybí-li ve smlouvě u údaje o výši úroků údaj o tom, za jaké období je úrok sjednán, pak platí, že se jedná o úrok roční (§ 1803 NOZ).

 NahoruPříklad

Pan Jonáš poskytl panu Zikmundovi zápůjčku ve výši 100.000 Kč. Ve smlouvě obě strany uvedly, že se bude poskytovat úrok ve výši 0,1 %. Nebylo v ní však uvedeno, za jaké období. V takovém případě platí, že se jedná o 0,1 % ročně.

Výše úroků

Pokud ze smlouvy o zápůjčce bude vyplývat, že mají být poskytnuty úroky, avšak nebude stanovena jejich výše, platí, že vydlužitel bude hradit úroky ve výši stanovené právním předpisem. Takovým právním předpisem je například zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který pro případ, že smlouva o zápůjčce neobsahuje zákonem stanovené náležitosti a spotřebitel tyto skutečnosti uplatní u věřitele, pak se zápůjčka považuje za úročenou pouze ve výši diskontní sazby České národní banky platné v okamžiku uzavření smlouvy. Nejsou-li úroky právním předpisem pro konkrétní případ stanoveny, bude vydlužitel platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla vydlužitele v době poskytnutí půjčky (§ 1802 NOZ).

Úrok tvoří příslušenství jistiny (§ 513 NOZ) a jako takový sleduje obvykle osud jistiny. NOZ však uvádí některé výjimky.

Uznání dluhu ze zápůjčky a promlčení

Výjimkou je například stanovení délky promlčecí doby v případě, kdy je dluh uznán co do důvodu a výše (§ 2053 NOZ) nebo byl přiznán rozhodnutím orgánu veřejné moci, pak pro jistinu a úrok přibylý do okamžiku uznání dluhu nebo po přiznání práva platí desetiletá promlčecí doba (§ 641 a § 652 NOZ); pro úroky, které dospějí po uznání dluhu nebo po přiznání práva se bude aplikovat tříletá promlčecí doba.

Úrok smluvní a úrok z prodlení

Úroky, jež jsou u zápůjčky sjednány, nazýváme jako takzvané úroky smluvní a musíme je striktně rozlišovat od úroků z prodlení (§ 1970 NOZ). Oboje úroky tvoří příslušenství pohledávky (§ 513 NOZ). Na úroky smluvní však zapůjčiteli vzniká nárok poskytnutím zápůjčky, a to pouze tehdy, jsou-li sjednány. Pokud se týká úroků z prodlení, na ně zapůjčiteli vzniká nárok až okamžikem, kdy se vydlužitel s plněním dluhu ze zápůjčky dostane do prodlení, a to i v případě, že zápůjčka byla sjednána bezplatně. Nárok na úrok z prodlení vzniká zapůjčiteli ze zákona, a to ve výši stanovené vládním nařízením, není-li mezi smluvními stranami sjednána výše odlišná (viz § 1970 NOZ).

V případě prodlení vydlužitele s vrácením zápůjčky dochází ke vzájemnému souběhu smluvního úroku a úroku z prodlení.

 NahoruPříklad

Pan Voříšek si zapůjčil od pana Konipáska částku ve výši 100.000 Kč s tím, že byl mezi nimi dohodnut úrok ve výši 10 % ročně ze zapůjčené částky. Zápůjčka byla poskytnuta dne 1. 3. 2014 a byla splatná ke dni 30. 6. 2014. Pan Voříšek zápůjčku nevrátil. Pokud se týká smluvního úroku, tak ten bude pan Voříšek povinen hradit panu Konipáskovi od okamžiku poskytnutí půjčky, tj. ode dne 1. 3. 2014, a…