3.4.3.3
Zastupování vlastníků jednotek na shromáždění
JUDr. Jiří Čáp, Mgr. Adriana Kvítková, Mgr. Jakub Hrček
V záležitosti zastupování vlastníka jednotky na jednání shromáždění na základě plné moci je nezbytné nejdříve posuzovat, zda je vůbec možné, aby se v konkrétním SVJ nechal vlastník jednotky zastoupit na shromáždění na základě plné moci udělené jiné osobě (zmocněnci). Následně se budeme věnovat možnosti zastupovat větší množství vlastníků a formální náležitosti zastoupení.
Problém v této záležitosti vznikl na základě judikátu Nejvyššího soudu ČR z roku 2012 (tedy v době účinnosti předchozí právní úpravy, tj. zákona o vlastnictví bytů – dále též jen "ZOVB")
Nahoru V občanském zákoníku úprava chybí
Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. – dále též jen "NOZ") se v rámci právní úpravy bytového spoluvlastnictví a společenství vlastníků jednotek možností vlastníka jednotky nechat se na shromáždění zastoupit zmocněncem na základě plné moci vůbec nezabývá (podobně jako to nebylo upraveno v předchozí právní úpravě v ZOVB). Neupravuje tedy např. ani případný limit, který by omezoval počet hlasů vlastníků jednotek (resp. počet vlastníků jednotek), které může zastupovat jeden zástupce (zmocněnec) na základě plné moci udělené vlastníkem jednotky nebo více vlastníky jednotek tomuto zmocněnci, anebo jiné omezení či podmínky zastoupení vlastníka jednotky na jednání shromáždění.
V § 1185 odst. 2 NOZ se pouze upravuje "povinné" zastoupení spoluvlastníků jednotky nebo manželů majících jednotku ve společném jmění "společným zástupcem", při uplatňování práv vůči osobě odpovědné za správu domu, tedy vůči SVJ nebo vůči správci v případech, kdy SVJ nevzniklo. V tomto "povinném zastoupení" je zahrnuto také zastupování spoluvlastníků jednotky nebo manželů majících jednotku ve společném jmění tímto "společným zástupcem" na jednání shromáždění.
Toto "povinné" zastoupení spoluvlastníků jednotky nebo manželů majících jednotku ve společném jmění "společným zástupcem" je však jinou záležitostí, než je otázka možnosti zastoupení vlastníka jednotky na shromáždění zmocněncem na základě plné moci, kterou NOZ neupravuje.
Mlčení NOZ ohledně možnosti zastoupení vlastníka jednotky na shromáždění zmocněncem na základě udělené plné moci představuje (a lze dodat "bohužel") rozdílný legislativní přístup oproti výslovné právní úpravě možnosti zastupování společníků akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a dále členů družstva na zasedání nejvyššího orgánu těchto obchodních korporací v zákoně o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích – zákon č. 90/2012 Sb., dále též jen "ZOK").
Podle výslovného ustanovení v § 168 odst. 1 ZOK v případě společnosti s ručením omezeným a podle výslovného ustanovení v § 399 ZOK v případě akciové společnosti se společník (v případě akciové společnosti akcionář) zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení. Současně se předepisuje písemná forma plné moci k zastupování společníka (akcionáře) na valné hromadě a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné (konkrétní) valné hromadě nebo na více valných hromadách (např. do odvolání udělené plné moci k zastupování na valné hromadě).
Obdobně v případě družstva se podle výslovného ustanovení v § 635 odst. 2 ZOK člen družstva zúčastňuje členské schůze osobně nebo v zastoupení; současně se předepisuje písemná forma plné moci k zastupování člena družstva na členské schůzi a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více členských schůzích. Oproti zastoupení společníka společnosti s ručením omezeným nebo akcionáře akciové společnosti na valné hromadě se v případě družstva současně výslovně stanoví v § 635 odst. 2 ZOK omezení, podle něhož tentýž zmocněnec (zástupce) nesmí na jednání členské schůze zastupovat více než jednu třetinu z celkového počtu všech členů družstva, jinak by platilo, že takový zmocněnec nemá (při překročení tohoto limitu) udělenu žádnou plnou moc (takže by nemohl na jednání členské schůze družstva žádného člena družstva zastupovat).
Nahoru Výklad Nejvyššího soudu – vývoj
Vzhledem k tomu, že v případě SVJ neobsahovala ani předchozí právní úprava v ZOVB výslovné ustanovení o možnosti zastoupení člena SVJ na shromáždění, dovodil Nejvyšší soud za účinnosti ZOVB (konkrétně v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 ze dne 23. 5. 2012), že vlastník jednotky – člen SVJ se nemůže nechat zastoupit na shromáždění, pokud to výslovně neumožňují stanovy SVJ. Dlouhou dobu pak byly vedeny diskuse, zda přichází v úvahu použití tohoto judikátu (který také považuje část odborné veřejnosti za problematický s ohledem na obecné právo osoby nechat se při právním jednání zastupovat zmocněncem na základě občanskoprávních ustanovení o smluvním zastoupení) také nyní za účinnosti OZ, avšak nikoli s jednotnými závěry.
Nejvyšší soud však těmto diskusím učinil přítrž, když dne 16. 10. 2019 vydal usnesení sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, ve kterém konstatoval, že absence výslovného zákonného ustanovení umožňujícího vlastníkovi jednotky nechat se v rámci shromáždění SVJ na základě plné moci zastoupit zmocněncem nemůže představovat nemožnost takového zastoupení.
Nejvyšší soud pak odkázal na stěžejní soukromoprávní zásadu praeter legem, tedy "co není zakázáno, je dovoleno". Proto tedy nelze dojít k závěru, že se vlastník nemůže nechat na shromáždění společenství vlastníků zastoupit, když mu zákon takovou možnost výslovně nedává na rozdíl např. od společníků akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným, kterým možnost zastoupení na schůzích nejvyšších orgánů výslovně stanovuje ZOK.
Konkrétně pak Nejvyšší soud v rámci odůvodnění uvedl, cit.: "Odvolací soud k tomu uzavřel, že nedošlo k platnému přijetí usnesení o schválení nových stanov, neboť nebylo dosaženo potřebné tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných členů Společenství, protože nezapočítával hlas v rozsahu 12,58 % vlastnice jednotky M. U., kterou na shromáždění zastupovala L. Š., s odůvodněním, že dosavadní stanovy možnost zastoupení vlastníka třetí osobou (nevlastníkem jednotky) na základě plné moci neupravují. S tímto závěrem nelze souhlasit. Uvedený názor, prezentovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 (na který odkázal odvolací soud), vycházející z dosavadní právní úpravy zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ"), v poměrech NOZ, již není použitelný. Vycházel totiž z premisy, že v soukromoprávních vztazích lze činit jen to, co je zákonem (stanovami) výslovně dovoleno, zatímco NOZ preferuje zásadu autonomie vůle a zásadu, že vše je dovoleno, co není zakázáno. Dalším důvodem, kterým lze argumentovat ve prospěch možnosti zastoupení vlastníka jednotky na základě plné moci, je skutečnost, že dřívější pojem právní úkon jako projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 ObčZ), byl nahrazen pojmem právní jednání, jehož definici sice NOZ neobsahuje, ale v § 545 stanoví, že právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Konečně je třeba připomenout, že současná právní úprava umožňuje zásadně každému nechat se při právním jednání zastoupit (§ 436, § 441 odst. 1 NOZ). Z uvedeného plyne závěr, že vlastník jednotky je oprávněn nechat se zastoupit na shromáždění jinou osobou (odlišnou od…
dostupný obsah
Zavřít
