dnes je 27.4.2024

Input:

č. 2267/2011 Sb. NSS; Státní sociální podpora: příspěvek na bydlení

č. 2267/2011 Sb. NSS
Státní sociální podpora: příspěvek na bydlení
k § 24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákonů č. 242/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 271/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 453/2003 Sb., č. 112/2006 Sb. ač. 113/2006 Sb.
Účelem příspěvku na bydlení podle § 24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je poskytnout finanční pomoc na úhradu nákladů na bydlení. Z hlediska posouzení nároku na dávku nelze vysledovat objektivní a rozumné důvody, proč odlišovat osoby, které prokazatelně trvale bydlí ve stavbě určené k individuální rekreaci, kterou vlastní, a které zároveň nemají byt nebo obytnou místnost podle § 24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a osoby, jejichž byt se nachází ve stavbě určené k bydlení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, čj. 3 Ads 23/2010-98)
Věc: Petr K. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o příspěvek na bydlení, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce podal žádost o příspěvek na bydlení u Úřadu práce v Děčíně, který ji rozhodnutím ze dne 22. 8. 2008 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 30. 10. 2008. V odůvodnění uvedl, že posouzení nároku na příspěvek na bydlení je vázáno ke konkrétnímu bytu a nákladům na bydlení s bytem spojeným, žalobce je však vlastníkem nemovitosti určené k individuální rekreaci. Vyjádření žalobce, že nemovitost je využívána k trvalému bydlení, nevzal žalovaný v úvahu, neboť se necítil příslušný k posouzení využití nemovitosti, tedy toho, zda se jedná o byt nebo objekt určený k rekreaci, a proto vyšel ze skutečností uvedených v katastru nemovitostí, případně z dokladů vydaných příslušným orgánem.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji rozsudkem ze dne 27. 5. 2009 zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že pro přiznání příspěvku na bydlení musí být splněny kumulativně dvě podmínky: (1) musí se jednat o objekt určený k bydlení, (2) žadatel musí být v tomto objekt hlášen k trvalému pobytu. Žalobce však splnil pouze jednu podmínku, a to tu, že je v objektu hlášen k trvalému pobytu. Pro určení toho, zda je daný objekt bytem, je podle krajského soudu rozhodující kolaudační rozhodnutí vydané příslušným orgánem. V katastru nemovitostí je objekt, ve kterém má žalobce trvalý pobyt, veden jako stavba určená k rodinné rekreaci.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítal, že se přihlásil k trvalému pobytu v předmětné nemovitosti dne 2. 10. 2000 a od tohoto data do 30. 6. 2008 příspěvek na bydlení pobíral. Rozhodující pro posouzení nároku na příspěvek na bydlení je podle jeho názoru to, zda je v dané nemovitosti přihlášen k trvalému pobytu. Jestliže je umožněno přihlásit se k trvalému pobytu, a tím i k bydlení, v objektech určených k individuální rekreaci, nelze jiné právní normy vykládat tak, že v objektech určených k individuální rekreaci bydlet nelze. Nepřiznání příspěvku na bydlení jenom proto, že někdo bydlí v objektu určeném k individuální rekraci, je podle náhledu stěžovatele diskriminační.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Nahrávám...
Nahrávám...