6.5.1
Zákon o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. (po novelách zákony č. 103/2015 Sb. a č.4/2020 Sb.) a vyhláška č. 194/2007 Sb. v platném znění (po novele č. 237/2014 Sb.)
Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Úpravou zákona byl sledován cíl zvyšování energetické účinnosti v ČR a podporovat energetické úspory. Oblast energetických úspor je jednou z klíčových priorit EU, ale i české energetické politiky, a to nejen její aktualizace, ale i platné koncepce z roku 2004. Hlavním důvodem pro novelizaci zákona byla důsledná implementace Směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, kterou měla ČR povinnost transponovat požadavky evropských směrnic o energetické náročnosti budov (směrnice 2010/31/EU) a energetické účinnosti a to již podruhé, naposledy v roce 2015. Nově jsou ke zvážení texty dvou dalších novel těchto dvou směrnic z minulého roku (2018/844 a 2018/2002), které v optice stávajících předpisů ČR by mohly vést ke zvýšení frekvence informování o finančních charakteristikách dodávky tepla a TV o konkrétních podílech konečných spotřebitelů (uživatelů, příjemců služeb) na těchto nákladech 2x až 4x během kalendářního roku (resp. zúčtovacího období).
Nahoru Povinnost regulujících a registrujících zařízení
Změnou zákona byla mj. deklarována povinnost "regulovat a registrovat dodávku tepla a teplé vody" v konečné "spotřebě", ve vazbě na ocenění společně sdílených energetických služeb v domě a to povinnostmi stavebníka, vlastníka budovy nebo společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce, zahrnujících do těchto ustanovení:
§ 7, odst. 4, písm. a): "vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů."
Poznámka: Rozsah zákonem požadované regulace ústředně vytápěných budov stanoví § 6 odst. 1 vyhláška č. 194/2007 Sb. 4 regulační prvky:
a) provedení regulace parametrů teplonosné látky zejména podle průběhu klimatických podmínek nebo venkovní teploty vzduchu ve vztahu k vnitřní teplotě vzduchu ve vytápěném prostoru (ekvitermní regulace) nebo podle zátěže.
b) samostatná automatická regulace části budovy (zónová regulace)
c) individuální automatická regulace teploty vnitřního vzduchu ve vytápěných místnostech (zpravidla pomocí termostatických ventilů - povinnost regulace v bytech byla zavedena s účinností již od 1. 1. 2008 a vyhovuje jí již běžně praktikovaná instalace regulačních ventilů na otopných tělesech)
d) regulace tlakové diference v odběrném tepelném zařízení
Regulační prvky uvedené v bodech a) a c) se uplatní vždy (s výjimkou případů jmenovitě ve vyhlášce uvedených), regulační prvky uvedené v bodech b) a d) se uplatní pouze v případech, kde to vyžadují příslušné technické podmínky, což vyplyne z projektu regulace.
Regulace podle zátěže provádí řízení parametrů topné vody v závislosti na potřebě tepla, a to bez použití venkovního čidla teploty. Řízení zátěží a řízení podle potřeby tepla se koncepčně shodují. Požadovaná teplota vody přiváděné do soustavy je řízena podle křivek zátěže či křivky potřeby tepla.
Provedení regulace parametrů teplonosné látky podle zátěže splňuje dle názoru SEI požadavek stanovený v § 6 odst. 1 bodu a) vyhlášky.
§ 7 odst. 4 písm. d) : "vybavit fyzickým nebo právnickým osobám, jež nakupují teplo, chlad nebo teplou vodu pro své vlastní konečné užití (dále jen "konečný zákazník"), vnitřní tepelná zařízení budov stanovenými měřidly podle zákona o metrologii; konečný zákazník má právo na instalaci těchto měřidel a zároveň je povinen umožnit jejich instalaci, údržbu a kontrolu."
3/ § 7 odst. 4 písm. e): "vybavit v případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu z SZTE nebo s ústředním vytápěním nebo chlazením nebo společnou přípravou teplé vody v domě, v každém bytě a nebytovém prostoru vnitřní tepelná zařízení budov přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, kterými jsou stanovená měřidla podle zákona o metrologii anebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, způsobem podle prováděcího právního předpisu; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů."
Podzákonným předpisem v daném směru je již výše citovaná vyhláška č. 194/2007 Sb., která byla aktualizována ustanovením § 7a vyhlášky č. 237/2014 Sb. K zákonu č. 406/2000 Sb. byla tak s předstihem provedena novela vyhlášky č. 194/2007 Sb. vyhláškou č. 237/2014 Sb. s účinností od 1.1.2015 Sb. (ve znění této vyhlášky se mj. zpřesňuje, že povinnost vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji registrujícími dodávku tepelné energie uživatelům bytů a nebytových prostor se nevztahuje na budovy, ve kterých nedochází k rozúčtování nákladů).
Vyhláška č. 237/2014 Sb. specifikuje technické provedení "přístrojů ..." a uvádí povinnost měřit teplou vodu.
Přístroje registrující dodávku tepla se rozlišují na přímé měření tepla a nepřímé (poměrové) měření či indikaci:
Dlouhodobě chystaná další novela prováděcí vyhlášky k zákonu by měla následně vyřešit problém výjimek z nyní plošné povinnosti instalace přístrojů registrujících dodávku tepla. Směrnice EU tuto povinnost uvádí podmíněně a to pro případ, kdy tomuto řešení nebrání omezující ekonomické a technické podmínky realizace. Jako výjimku ze zákonné povinnosti by bylo například možno akceptovat odkaz na výsledek jednoho z energetických systémů posuzovaných v rámci zpracování průkazu o energetické náročnosti budov nebo energetického auditu. S údaji o energetické náročnosti budov z hlediska tepla k vytápění a k ohřevu vody je třeba pracovat a vyvodit z nich příslušné závěry. Se znalostí hodnoty měrné spotřeby tepla k vytápění a v teplé vodě v budově lze stanovit mez, kdy instalace vodoměrů a dalších technických pomůcek je účelná.
Je otázkou, zda ustanovení uvedené v § 7a vyhláška č. 194/2007 Sb. je z pohledu odborného subjektu v kontextu evropské směrnice navrženo správně nebo je potřeba toto ustanovení v prováděcím právním předpisu nějak upřesnit a pokud ano, pak navrhnout i jakým způsobem by mělo být toto ustanovení vhodně upřesněno. Konkrétně má být jednoznačně doloženo a prokázáno, zda pro nějaké druhy otopných soustav používaných v budovách v ČR nejsou požadavky na instalaci přístrojů registrujících dodávky tepelné energie uvedené v ustanovení § 7a vyhlášky č. 194/2007 Sb. ekonomicky neefektivní. Rozdělení teplovodních otopných soustav s ohledem na měření spotřeby tepla vyjmenovává parametry, kterými je nutno se řídit při návrhu otopné soustavy a rozděluje otopné soustavy zpravidla podle uspořádání rozvodu otopné vody a dále je dělí podle způsobu přívodu a odvodu otopné vody. V charakteristice otopných soustav má však také místo otopná soustava zabudované přímo do vnitřní stavební konstrukce budovy (podlahové, stropní nebo stěnové vytápění), kde splnění zákonné povinnosti je problematické. Rovněž specifické systémy dodávky tepla ke konečnému užití v domě, např. bytové předávací stanice, nemají vodoměry na teplou vodu, což SEI překvapivě svým stanoviskem pardonuje (nad rámec požadavku zákona) a tím vylučuje možnost následného ocenění konečného užití tepla pro vytápění a pro ohřev vody ve vnitřních prostorech domu.
Při realizaci této povinnosti se nabízí vysvětlit, jakým způsobem lze u budovy prokázat, že se jedná o bytový dům a jak je definována víceúčelová stavba. Charakter budovy podle způsobu využití se zapisuje do katastru nemovitostí podle § 31 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, na základě listiny dokládající podle stavebního zákona skutečné provedení stavby (účel užití stavby), např. kolaudační rozhodnutí, kolaudační souhlas, dokumentace o skutečném provedení stavby ověřená stavebním úřadem apod. V katastru nemovitostí se u bytových domů ohlášených k zápisu do katastru nemovitostí po 15. 9. 2001 (po převodu katastru nemovitostí do nového informačního systému – ISKN), eviduje způsob využití stavby podle doložených podkladů s názvem "bytový dům", kterým se podle bodu 4 přílohy vyhlášky č.26/2007 Sb. (katastrální vyhláška), kterou se provádí zákon č. 265/1995 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, rozumí "stavba pro bydlení", ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena. U bytových domů evidovaných v katastru nemovitostí před přechodem do ISKN byl ponechán dosavadní způsob využití budovy, tj. "objekt k bydlení", kterým se podle bodu 2 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb. rozuměla budova pro bydlení (např. bytový dům, rodinný domek) nebo budova pro individuální rekreaci označená evidenčním číslem. Víceúčelová stavby je podle katastrální vyhlášky vymezena jako "stavba sloužící více účelům (např. obchodním, administrativním, bytovým, rekreaci apod.)". Opakem víceúčelové stavby je stavba jednoúčelová, které lze analogicky (i když to katastrální předpisy neuvádějí) přiřadit jen jeden účel využití stavby (hotel, zdravotní středisko, obchodní dům apod.). Na tyto jednoúčelové stavby (vyjma bytových domů) se povinnost registrace tepla a teplé vody nevztahuje.
Povinnost vybavit místa odběru teplé vody vodoměry na teplou vodu jsou podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, stanovenými měřidly a podléhající státní metrologické kontrole. Pokud jsou údaje těchto vodoměrů využívány při rozúčtování nákladů na spotřebovanou vodu, tzn. pro jeden z účelů uvedených v § 3 odst. 3 zákona o metrologii, musí mít platné ověření. Toto ustanovení se vztahuje také na bytové vodoměry, jejichž údaje jsou využívány pro rozúčtování nákladů za spotřebovanou vodu na jednotlivé byty. U všech vodoměrů ověřených do 31. 12. 2011 činí doba platnosti ověření vodoměrů na studenou vodu 6 roků a vodoměrů na teplou vodu 4 roky. S nabytím účinnosti vyhlášky č. 285/2011 Sb., kterou se změnila vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., od 1. ledna 2012, dodatečně vloženou položkou 1.3.9 druhového seznamu stanovených měřidel, označenou písmenem e). Tato změna znamená, že platnost ověření bytových vodoměrů, jejichž náměry se používají k rozúčtování nákladů na studenou a teplou vodu, ověřených po tomto datu, může být 5 roků. Doba platnosti ověření vodoměrů, ověřených před tímto datem, se však do doby nejbližšího následného ověření nemění. Pokud jsou bytové vodoměry na teplou vodu používány k účelu uvedenému ve vyhlášce č. 405/2015 Sb., činí doba platnosti ověření předmětných bytových vodoměrů na teplou vodu 4 roky, a to i po datu 1. ledna 2012.
Kontrolu zákona o hospodaření s energií podle dalších právních předpisů vykonává Státní energetická inspekce. Vykonává ji vůči právnickým osobám, ale fakticky se vyvozuje, že tuto kontrolu může vykonávat i vůči fyzickým osobám. Státní energetická inspekce se řídí podle jejího speciálního zákona zákonem o státní kontrole. Zákon o státní kontrole stanovuje v § 11 odkaz na článek ústavy základní listiny, článek 12 a ten uvádí, že fakticky není možné, aby pokud to není naléhavé z důvodu ochrany bezpečnosti, naléhavé ochrany zdraví aby někdo vstoupil do soukromého obydlí. Je to ochrana soukromí, soukromého obydlí. Státní energetická inspekce kontroluje tedy jen právnické osoby, tedy i SVJ, která musí doložit fakturami nebo nějak jinak, že skutečně namontovala "měřidla", že to "má v pořádku".
Pro realizaci registrace množství přiváděného tepla z otopné soustavy do jednotlivých vytápěných prostor v domě se nejčastěji používají čtyři metody:
1. Kalorimetrická metoda, která je založena na měření předaného tepla otopným médiem (nejčastěji vodou).
Vychází z faktu, že teplo předané médiem je rovné teplu přijatému vytápěným prostorem (např. bytem nebo nebytovým prostorem). Předané teplo se měří pomocí kalorimetrické rovnice, kde figurují dvě proměnné: hmotnost (=množství otopné vody) a rozdíl teplot (tj. o kolik se otopná voda v radiátorech ochladila). Množství vody, které proteklo radiátorem (otopným tělesem) se měří průtokoměrem a její ochlazení se měří rozdílem teplot zjištěných na přívodu do radiátoru a na odvodu z radiátoru. Čím víc se voda ochladí, tím více tepla radiátor vyzáří do místnosti. Čím více vody proteče…
