č. 298/2004 Sb. NSS; Správní řízení: meze zásady vyšetřovací; Řízení před soudem: skutková nova

Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2002 zastavil žalovaný řízení o udělení azylu žalobkyni podle § 25 písm. d) zákona. o azylu. V odůvodnění rozhodnutí citoval ustanovení § 23 odst. 2 a § 25 písm. d) zákona o azylu a konstatoval, že žalobkyni řádně vyrozuměl o tom, aby se ve dnech 28. 2. a 22. 3. 2002 dostavila k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti. Žalobkyně se však opakovaně bez řádné omluvy k pohovoru nedostavila. Žalovaný uvedl, že stav spisového materiálu neumožňuje správnímu orgánu ve věci rozhodnout; dospěl tak k závěru, že byly splněny obě podmínky ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu.

Podání ze dne 13. 4. 2002, jímž žalobkyně napadla toto rozhodnutí pro nezákonnost, obsahovalo obecně formulované námitky proti postupu žalovaného v řízení o udělení azylu. V příloze opravného prostředku (po 1. 1. 2003 posuzovaného jako žaloba) žalobkyně upřesnila, že se dvakrát nedostavila k pohovoru pro objektivní důvody, které nemohla ovlivnit. Poprvé obdržela předvolání k pohovoru dne 28. 2. 2002, z důvodu nemoci však přijít nemohla. Na důkaz svého tvrzení přiložila legitimaci práce neschopného pojištěnce vystavenou lékařem. Podruhé kvůli přestěhování na novou adresu výzvu nedostala S omluvou za své pochybení z důvodů výše popsaných žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu projednání.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 5. 2003 žalobu zamítl s tím, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení o udělení azylu podle § 25 písm. d) zákona o azylu. Žalobkyně se dvakrát bez vážného důvodu a bez omluvy, ačkoliv byla v obou případech řádně předvolána k pohovoru o své žádosti o azyl, nedostavila Jen na podkladě návrhu na zahájení řízení nemohl žalovaný o věci meritorně rozhodnout, neboť pohovor se žadatelem za účelem spolehlivého zjištění skutečného stavu věci je obligatorním podkladem pro rozhodnutí o žádosti.

V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) zejména uvedla, že napadený rozsudek považuje za nezákonný, přičemž nezákonnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci a v nepřezkoumatelnosti rozsudku. Vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí správního orgánu je…