Logistika služeb

6.4.3

Logistika služeb

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Cena služeb je určena peněžní částkou oceňující dodávku komodit (odvozeně od jejich množství), jejichž prostřednictvím se služby spojené s bydlením poskytují. Obecně se cena tvoří různými způsoby a metodami, obvykle se uvádějí metody nákladové, výnosové, porovnávací a jiné. Zvolená metoda cenotvorby je podmíněna účelem použití ceny služeb, tzn. pro konkrétně pojmenovanou službu, konkrétně použitou jednotku množství (míru) poskytované služby a konkrétní dodací podmínky (jakost, termín a jiné určující podmínky). Cena služby se posuzuje vůči ceně obvyklé v čase a místě plnění.

Tvorba a použití ceny služeb jsou upraveny především zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, a řadou předpisů navazujících, především předpisů, upravujících pravidla cenové regulace a oblast daňovou. Významné parametry pro tvorbu ceny a způsob jejího používání zejména v rámci smluvních závazkových vztahů (nákup a prodej zboží) stanoví zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Při stanovení a používání cen tepla (popř. chladu) je nutno respektovat i další omezení, vyplývající především ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetického zákona), z jeho prováděcích předpisů a z platných pravidel cenové regulace. Tato omezení mají charakter dodatečných určujících podmínek dohody o ceně a těsně souvisejí s některými charakteristickými vlastnostmi ceny tepla ve vztahu k množství dodaného tepla při jeho účtování odběratelům (poskytovatelům energetických služeb).

Věcně usměrňované ceny respektují stanovené podmínky cenových orgánů pro sjednávání cen. Těmito podmínkami jsou maximální rozsah možného zvýšení cen ve vymezeném období nebo maximální podíl, v něm je možno promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období, nebo závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci.

Za ekonomicky oprávněné náklady se považují náklady odpovídající množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní náklady a náklady oběhu. Při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se obecně vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím ke zvláštnostem daného zboží (komodity, služby). Tyto náklady je nezbytné v konkrétním případě prokazatelně doložit z evidence (z účetních podkladů, fakturace, kalkulace apod.).

Poskytovatel služby má právo požadovat na nájemci placení zálohy na úhradu cen služeb poskytovaných s užíváním bytu. Výši zálohy na úhradu cen služeb poskytovaných s užíváním bytu si poskytovatel služeb ujedná s příjemcem služby, nebo ji stanoví bytové družstvo (ve vztahu k nájemcům družstevních bytů a družstevních nebytových prostor) anebo společenství vlastníků (ve vztahu k vlastníkům jednotek). Nedohodnou-li se, nebo bytové družstvo, resp. společenství vlastníků nerozhodne, určí poskytovatel služeb příjemci (konečnému spotřebiteli, nájemci) měsíční zálohy za jednotlivé druhy služeb jako měsíční podíl z předpokládané roční ceny uplynulého roku nebo podle posledního zúčtovacího období nebo z ceny odvozené z předpokládaných cen běžného roku, jestliže některé služby v uplynulém období nebyly placeny nebo poskytovány. Forma placení je věcí dohody mezi vlastníkem budovy a uživatelem bytu.

Poskytovatel služby má právo změnit v průběhu roku měsíční zálohu v míře odpovídající změně ceny služby nebo z dalších oprávněných důvodů, zejména změny rozsahu nebo kvality služby. Měsíční zálohu může poskytovatel služby požadovat nejdříve od prvního dne měsíce následujícího po písemném a zdůvodněném oznámení nové výše zálohy příjemci služby.

Ceny služeb (výdaje poskytovatele služeb) se rozúčtují na jednotlivé příjemce služeb buď podle zvláštního právního předpisu (popř. rozhodnutí cenového orgánu), nebo u služeb, pro které není způsob rozúčtování stanoven, se rozúčtují na základě dohody mezi poskytovatelem služby a dvoutřetinovou většinou příjemců služeb v nájemním domě, nebo na základě rozhodnutí bytového družstva (ve vztahu k nájemcům družstevních bytů a družstevních nebytových prostor) anebo společenství vlastníků (ve vztahu k vlastníkům jednotek). Nedojde-li k ujednání či rozhodnutí o způsobu rozúčtování nákladů na služby, postupuje se náhradním způsobem (§ 5 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.). Rozúčtování nákladů (ceny služby do úhrady za službu) je zákonem blíže neupřesněný způsob rozvrhu celkových nákladů na poskytnutou službu během zúčtovacího období mezi jednotlivé příjemce služby (uživatele bytů a "nebytů") v domě, které provede poskytovatel služby (vlastník objektu – bytového domu nebo jím určený správce). Tato neurčitost je dále podpořena možností použít u vybraných služeb tzv. "paušální platbu", která neguje zásadu úměrnosti při rozúčtování, založenou na distributivní rovnosti, vyjadřující spravedlnost pro všechny zúčastněné.

Poskytuje-li některé služby sám poskytovatel služby bez účasti externího dodavatele, kalkulace cen by měla vycházet ze skutečně vynaložených nákladů. Příjemce služby je povinen po předchozí výzvě umožnit poskytovateli služeb, aby provedl instalaci a údržbu zařízení pro měření a regulaci tepla, teplé a studené vody, jakožto i odpočet naměřených hodnot. Stejně je povinen umožnit přístup k dalším technickým zařízením, pokud jsou součástí bytu či nebytového prostoru a patří poskytovateli služeb.

Odečty indikátorů vytápění, kalorimetrů a poměrových vodoměrů v bytech a "nebytech" za zúčtovací období se provádějí tak, aby byly ukončeny k předem určenému datu následujícího kalendářního roku, a to:

a) příjemce služby by měl být informován min. 5 dnů předem o termínu a časovém rozmezí provedení odečtů v domě, a to vylepením na informační místo v domě a individuálně vhozením informačního lístku do označené poštovní schránky,

b) při návštěvě se osoba provádějící odečty (dále jen "odečitatel") na požádání prokáže průkazem a pověřením správce k provedení odečtů,

c) odečtené údaje jsou zapsány do odečtového listu a příjemce služby je stvrdí svým podpisem; pokud příjem,ce služby odmítne podepsat, poznamená tuto skutečnost odečitatel do odečtového listu,

d) pokud při odečtu je zjištěna porucha měření, odečitatel o zjištěné skutečnosti vystaví "protokol o závadě“; správnost údajů v protokolu stvrdí příjemce služby podpisem; pokud odmítne, odečitatel tuto skutečnost do protokolu poznamená,

e) pokud příjemce služby neumožní odečet při první návštěvě odečitatele, je informačním lístkem vhozeným do schránky informován o této skutečnosti a o termínu druhé návštěvy,

f) pokud ani při druhé návštěvě není odečitatelovi umožněn odečet, je vhodné o povinnosti umožnit odečet informovat příjemce služby doporučeným dopisem nebo při rozúčtování nákladů postupovat v rámci obecných pravidel s užitím pravidla o navýšení průměrných nákladů v dané zúčtovací jednotce.

Vyúčtováním nákladů je intuitivně míněn "písemný doklad" s vyčíslením podílu daného uživatele bytu na celkových nákladech spojených s poskytováním služby v domě (objektu) a s uvedením rozdílu vůči předepsaným zálohám (ve lhůtě do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období). S cílem předejít případným následným námitkám poskytovatel služby ve vyúčtování uvede příjemci služby výši cen služeb v členění podle všech druhů poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi. Zákon o službách mylně uvádí (v rozporu s evidencí podle zákona o účetnictví), že na dokladu má být vyčíslen rozdíl stanovených úhrad a skutečně zaplacených záloh na služby.

Finanční vypořádání mezi poskytovatelem a příjemcem služeb (ve lhůtě do 4 měsíců od doručení vyúčtování) je úkon následný po vyúčtování nákladů a po konfrontaci předpisu záloh se skutečně zaplacenými zálohami tak, aby výše přeplatků, resp. nedoplatků…