3.9.33
Rozlišování prezidiální plné moci a generální moci advokáta ve správním řízení
JUDr. Pavlína Uhlířová, Ph.D.
Nejvyšší správní soud i Ústavní soud se v uplynulých letech poměrně podrobně zabývaly praktickými otázkami souvisejícími s formou plné moci, přesto dle mých zkušeností je praxe při posuzování plných mocí před správními orgány nejednotná. Současně stále dochází k problémům při rozlišování prezidiální plné moci a generální moci advokáta, a proto na závěr také připojím úvahy vztahující se ust. § 33 odst. 2 písm. c) a písm. d) SŘ ve vztahu ke generální plné moci udělované advokátům.
Nahoru1. Plná moc nemusí obsahovat akceptaci, tedy nemusí být podepsána zmocněncem.
V rozhodnutí II. ÚS 573/24 Ústavní soud překonal svůj dřívější právní názor (vyjádřený v usnesení ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS 2706/09) a dospěl k závěru, že jelikož je plná moc pro zastupování před Ústavním soudem jednostranným právním jednáním (průkazem zástupčího oprávnění), kterým se vykazuje zmocněnec ve vztahu k Ústavnímu soudu, nemusí obsahovat akceptaci zmocněncem, a tudíž není nutný jeho podpis na takovéto plné moci.
Skutečnost, že mezi zmocnitelem a zmocněncem bylo uzavřena mandátní smlouva a uděleno zmocnění, vyplývá totiž již ze skutečnosti, že se zmocněnec plnou mocí prokazuje nebo podle ní jedná.
Obvyklá písemná akceptace advokátní plné moci, kterou nacházíme zpravidla předepsanou ve vzorových formulářích, má právní význam pouze tehdy, obsahuje-li plná moc také zmocnění substituta.
Podpis zmocněnce je tak na plné moci pro zastupování před Ústavním soudem vyžadován pouze tehdy, zmocňuje-li advokát dále ke svému zastoupení jiného advokáta.
Tyto závěry přitom platí obecně bez dalšího u všech plných mocí, tedy i ve správním řízení. Vyžadování podpisu zmocněnce (zejména z důvodu, že je v tiskopise generální plné moci pro takový podpis předtištěná linka), tedy nemá oporu v obecně závazných předpisech (což nově potvrzuje i citované rozhodnutí). Obvyklý formulář plné moci se vyvinul během posledních šedesáti let a reflektuje obvyklou praxi z druhé poloviny minulého století (proto také plná moc v obvyklém formuláři obsahuje akceptaci vyjádřenou slovy "... přijímám zmocnění a dále zmocňuji..." tedy se substituční doložkou).
Shodně se k akceptaci plné moci vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č.j. 2 As 103/2023–47, dle kterého "písemná plná moc předkládaná účastníkem řízení k prokázání zmocnění k zastoupení podle § 33 odst. 1 správního řádu nemusí být opatřena přijetím (akceptační doložkou) ze strany zmocněnce či podpisem zmocněnce." Dle Nejvyššího správního soudu ust. § 33 odst. 1 SŘ výslovně nestanoví jako náležitost písemné plné moci její akceptaci ze strany zmocněnce (tedy jeho podpis), a tak správní orgán nemůže prokázání zastoupení takovým požadavkem na obsah plné moci podmínit. Lze tedy dle Nejvyššího správního soudu uzavřít, že "plná moc je toliko vnějším osvědčením existujícího vztahu zastoupení vůči třetím osobám, jedná se o jednostranné právní jednání, které nevyžaduje přijetí ze strany zmocněnce (uvedení tzv. akceptační doložky) ani podpis zmocněnce."
Nahoru2. Plná moc nemusí být vyhotovena na samostatné listině
Ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatuje, že plná moc nemusí být vyhotovena na samostatné listině.
Pokud tedy účastník řízení (tedy zmocnitel) předloží plnou moc jako součást podání (a tak i bez podpisu zmocněnce), nemůže to samo o sobě založit pochybnosti správního orgánu o zastoupení a není to důvodem k tomu, aby účastníka řízení či jeho zmocněnce vyzval k odstranění vad plné moci.
Z věty druhé ust. § 33 odst. 1 SŘ totiž nevyplývá požadavek, aby plná moc byla správnímu orgánu předkládána na samostatné listině. Naopak - z povahy plné moci jako jednostranného právního jednání vyplývá, že může být obsažena v jakémkoliv podepsaném podání, a to ať už v listinné nebo elektronické podobě. Tyto požadavky jsou přitom splněny i tehdy, pokud je plná moc obsažena v podání doručeném správnímu orgánu prostřednictvím informačního systému datových schránek (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
Nejvyšší správní soud dále k věci uvedl, že podpis na plné moci není vyžadován ani tehdy, předkládá-li plnou moc zmocnitel. Je odpovědností zmocnitele, který předkládá plnou moc, že existuje vnitřní vztah zastoupení a že zmocněnec o rozsahu svých práv a povinností, které pro něj plynou, skutečně ví. Pokud tomu tak není, ponese negativní důsledky zmocnitel. Úkolem správního orgánu není ověřovat, zda skutečně mezi zmocněncem a zmocnitelem existuje právní vztah, jehož obsahem je zastupování účastníka řízení. To platí až do okamžiku, než zmocnitel nebo zmocněnec výslovně správnímu orgánu sdělí, že vztah zastoupení neexistuje.
Pokud neexistují pochybnosti o tom, že plná moc splňuje procesní požadavky pro její užití ve správním řízení, jsou všechny úkony provedené vůči zástupci účinné, a to i pokud by se následně ukázalo, že zastoupení v rovině soukromoprávní nevzniklo, tedy že neexistovala dohoda o zastoupení.
Nahoru3. Plná moc k zastoupení před Ústavním soudem může být udělena před vydáním rozhodnutí o posledním opravném prostředku
Ve svém rozhodnutí III.ÚS 3293/23 ze dne 28. 2. 2024 Ústavní soud úvodem připomíná, že podle ust. § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu musí být v plné moci výslovně uvedeno, že: "... je udělena pro zastupování před Ústavním soudem".
Z obsahu plné moci tak nesmí vyplývat pochybnost o tom, že zástupce je účastníka oprávněn zastupovat v řízení před Ústavním soudem.
Tato však nevylučuje, aby plná moc k zastupování před Ústavním soudem byla udělena ještě před okamžikem, kdy de iure vznikne právo k podání ústavní stížnosti, tedy obvykle před doručením rozhodnutí o posledním opravném prostředku.
Dle Ústavního soudu je věcí…
