dnes je 9.5.2025

Input:

č. 2274/2011 Sb. NSS, Kompetenční spory: náhrada za porušení povinností podle zákona o ochraně osobních údajů

č. 2274/2011 Sb. NSS
Kompetenční spory: náhrada za porušení povinností podle zákona o ochraně osobních údajů
k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb.
Od účinnosti novely zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, provedené zákonem č. 439/2004 Sb., nemůže již Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodovat o náhradě za porušení povinností dle tohoto zákona. O náhradě nemajetkové újmy v souvislosti s porušením povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů je proto příslušný rozhodovat soud.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 24. 2. 2010, čj. Konf 56/2009-7)
Prejudikatura: č. 426/2005 Sb. NSS.
Věc: Spor o pravomoc mezi Úřadem pro ochranu osobních údajů a Městským soudem v Praze, za účasti žalobce Ing. Jana Ch. a žalované akciové společnosti Factoring Česká spořitelna, ve věci náhrady nemajetkové újmy.

Žalobce podal dne 14.1. 2008 u Městského soudu v Praze žalobu „o zaplacení náhrady nemajetkové újmy za poskytnutí nepravdivých osobních poškozujících a difamujících údajů České správě sociálního zabezpečení“. Namítal, že žalovaná poskytla České správě sociálního zabezpečení nepravdivé údaje o předstíraných srážkách v potvrzení zaměstnavatele ze dne 25. 7. 2007, na jehož základě nepoukazuje Česká správa sociálního zabezpečení žalobci starobní důchod v plné výši.
Městský soud usnesením ze dne 18. 1. 2008 řízení zastavil a věc postoupil Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“). Soud odkázal na § 21 a § 29 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, podle nichž přijímá podněty a stížnosti na porušení tohoto zákona Úřad. Z toho vyplývá, že rozhodování o neoprávněném nakládání s osobními údaji nepatří do pravomoci soudů.
Úřad usnesením ze dne 19. 12. 2008 postoupenou věc odložil a podal zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, protože se domníval, že k projednání věci není příslušný. Podle Úřadu je nutné podnět podle § 21 odst. 3 a 4 zákona o ochraně osobních údajů považovat pouze za návrh k uplatnění dozorových pravomocí Úřadu podle § 29 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, případně za podnět k zahájení správního řízení podle § 42 správního řádu, ke kterému je Úřad věcně příslušný (tj. řízení o správním deliktu). Podnět nelze považovat za návrh podle § 141 odst. 2 správního řádu. Z § 21 odst. 3 a 4 zákona o ochraně osobních údajů nevyplývá pravomoc Úřadu vést sporné správní řízení, ve kterém by mohla být správci nebo zpracovateli osobních údajů uložena povinnost v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Toto je možné pouze jako opatření k nápravě podle § 40 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, a to na základě provedené kontroly u správce nebo zpracovatele. Kompetence rozhodovat o přiznání nemajetkové újmy svěřená Úřadu v původním znění zákona o ochraně osobních údajů byla odstraněna novelou zákona o ochraně osobních údajů provedenou zákonem č. 439/2004 Sb. Ustanovení § 21 zákona o ochraně
Nahrávám...
Nahrávám...