Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 648

 Nahoru [Uplatnění práva u orgánu veřejné moci]

Ustanovení § 648 upravuje v českém právním řádu již tradiční stavení promlčecí lhůty ve vazbě na – zjednodušeně řečeno - zahájení a následné řádně vedené řízení. Obdobná právní úprava byla v dřívější úpravě obsažena v ustanovení § 112 ObčZ a § 402 ObchZ.

Stavení promlčecí lhůty znamená, že promlčecí lhůta neběží. Její plynutí se zastavuje ke dni zahájení řízení a pokračuje v plynutí (tzn. účinky stavení lhůty končí) zásadně dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí, jímž se takové řízení končí. Jestliže je následně takové pravomocné rozhodnutí odklizeno (v důsledku podání dovolání, žaloby pro zmatečnost, nebo ústavní stížnosti), nemá zrušené rozhodnutí na běh promlčecí lhůty vliv; hledí se na něj ex post, jako by nikdy nebylo a promlčecí lhůta byla po celou dobu zastavena. Jestliže na řízení v přiměřené lhůtě navazuje další řízení (typicky na trestní řízení navazuje civilní řízení, srov. níže), hledí se na ně – z hlediska stavení promlčecí lhůty - jako na jediné řízení, tzn. v mezidobí mezi skončením prvního a zahájením navazujícího řízení lhůta neběží.

K nastoupení účinků stavení promlčecí lhůty podle ustanovení § 648 musí být kumulativně splněny dvě podmínky: věřitelovo uplatnění práva u orgánu veřejné moci a současně řádné pokračování v zahájeném řízení. Jestliže jsou obě tyto podmínky splněny, promlčecí lhůta se podle ustanovení § 648 staví a průběh řízení, v jehož důsledku se lhůta staví, na její plynutí nemá vliv. Není proto významné případné přerušení řízení podle ustanovení § 109 OSŘ či § 110 OSŘ apod. K následkům včasného nepodání návrhu na pokračování v řízení a zastavení řízení podle ustanovení § 111 odst. 4 srov. níže.

Ačkoli to není v ustanovení § 648 výslovně uvedeno, z povahy věci je zřejmé, že jeho aplikace připadá v úvahu pouze v případě, že návrh je podán a řízení je zahájeno předtím, než promlčecí lhůta uplynula. Pokud by byl podán následně, lapidárně řečeno již "není co stavit".

Pro úplnost dodejme, že uplatnění práva u orgánu veřejné moci má obdobné účinky jako pro běh promlčecí lhůty též pro běh prekluzivní lhůty (srov. ustanovení § 654 odst. 2).

Uplatnění práva u orgánu veřejné moci

Pokud jde o podmínku uplatnění práva, musí jít o uplatnění práva u orgánu veřejné moci, tj. podání návrhu, jímž se zahajuje řízení, u orgánu, který je oprávněn autoritativně o něm rozhodnout.

Takovým uplatněním práva je v první řadě zahájení civilního soudního řízení podáním žaloby (srov. ustanovení § 79 OSŘ). Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu by doručen návrh na zahájení řízení, případně – v případě podání prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace – v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání (srov. ustanovení § 82 OSŘ). Nutno zdůraznit, že promlčecí lhůta je lhůtou hmotněprávní, nikoli procesní, tzn. účinky podle ustanovení § 648 nastávají dnem doručení návrhu soudu, nikoli předáním k poštovní přepravě. Neuplatní se zde procesní úprava v ustanovení § 57 odst. 3 OSŘ.

Tytéž účinky má i zahájení rozhodčího řízení (srov. ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů; podle ustanovení § 44 zákona č. 216/1994 Sb. se – nestanoví-li uvedený zákon jinak – obdobně použije OSŘ, tzn. ve vztahu k rozhodčímu řízení se obdobně uplatní vše, co je uvedeno ve vztahu k civilnímu řízení), a to bez ohledu na to, zda je rozhodčí smlouva, z níž se odvozuje pravomoc rozhodce k projednání a rozhodnutí věci, platná či nikoli (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 101 VSPH 185/2016). Výjimkou je situace, kdy věřitel podává rozhodčí žalobu při vědomí neplatnosti rozhodčí doložky, a to pouze z důvodu stavení promlčecí lhůty, takže tento jeho postup je zneužitím práva, jemuž nelze přiznat ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 136/2019). K zachování účinků podané rozhodčí žaloby v případě rozhodnutí rozhodců o jejich nepravomoci a následně podané civilní žalobě do třiceti dnů od takového rozhodnutí srov. ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.

Účinky uplatnění práva u orgánu veřejné moci má též podání včasné přihlášky v rámci insolvenčního řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 4 VSPH 1593/2019; IZ nicméně samostatně upravuje běh, resp. stavení lhůt v ustanovení § 109 odst. 3 IZ). K účinkům přihlášky podané v insolvenčním řízení, jestliže insolvenční návrh byl později odmítnut srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016.

Účinky podle ustanovení § 648 má též včasné (tj. učiněné nejpozději při hlavním líčení před zahájením dokazování, srov. ustanovení § 43 odst. 3 TŘ) uplatnění práva poškozeného na náhradu újmy či vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení podle ustanovení § 43 odst. 3 TŘ. Jestliže právo na náhradu újmy nakonec v trestním řízení přiznáno nebylo a poškozený byl odkázán se svým nárokem na civilní řízení, běh promlčecí lhůty pokračuje po skončení trestního řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1973, sp. zn. 2 Cz 14/73). Pokud nicméně poškozený uplatní stejné právo v přiměřené lhůtě po skončení trestního řízení civilní žalobou, lze to – vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci - kvalifikovat jako kontinuální uplatňování práva. Účinky stavení promlčecí lhůty pak nepomíjejí právní mocí rozhodnutí v trestní věci, ale promlčecí lhůta zůstává zastavena i v období mezi právní mocí rozhodnutí v trestní věci a podáním civilní žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2958/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 80/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3795/2014).

Účinky stavení promlčecí lhůty podle ustanovení § 648 má též uplatnění práva na náhradu újmy v rámci přestupkového řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 1975, sp. zn. 2 Cz 18/75) či uplatnění práva u jiného orgánu veřejné moci, který má pravomoc k rozhodování některých sporů (srov. například pravomoc Českého telekomunikačního úřadu rozhodovat účastnické spory podle ustanovení § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; je-li následně podána žaloba podle části páté OSŘ, staví se běh promlčecí lhůty od podání návrhu správnímu orgánu až do pravomocného rozhodnutí o žalobě podle části páté OSŘ; nedochází k "přerušení stavení" lhůty v době mezi rozhodnutím správního orgánu a podáním žaloby podle části páté OSŘ, neboť ve správním i navazujícím soudním řízení jde o kontinuální uplatňování práva, nepřerušené v mezidobí mezi právní mocí rozhodnutí správního orgánu a podáním žaloby podle ustanovení § 246 a násl. OSŘ).

Uplatněním práva podle ustanovení § 648 je též vzájemná žaloba podle ustanovení § 97 OSŘ. Judikaturou bylo dále dovozeno, že uplatněním práva u orgánu veřejné moci s účinky stavení promlčecí lhůty je též kompenzační námitka vznesená žalovaným podle ustanovení § 98 OSŘ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 874/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 5/2008). Tato námitka je úkonem učiněným vůči soudu (nikoli vůči protistraně, tj. žalobci) a její účinky, pokud jde o stavení promlčecí lhůty podle ustanovení § 648, nastávají ke dni, kdy byla soudu doručena (stejně jako u zahájení řízení podáním žaloby, k tomu srov. shora).

Zvláštní případy stavení promlčecí lhůty upravuje ZŘS: Podle ustanovení § 246 ZŘS se staví promlčecí lhůta i lhůta pro zánik práva, jestliže věřitel podá přihlášku pohledávky v rámci pozůstalostního řízení a je-li nařízena likvidace pozůstalosti (promlčecí lhůta se staví ke dni, v němž bylo na úřední desce soudu vyvěšeno usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti). Promlčecí lhůta se dále staví zahájením řízení o umoření listiny (srov. ustanovení § 308 odst. 1 ZŘS).

Podmínku uplatnění práva u orgánu veřejné moci však nesplňují například žádosti podané v rámci exekučního řízení podle ustanovení § 259 OSŘ či § 260 odst. 2 OSŘ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005) nebo předběžné projednání nároku podle ustanovení § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1776/2020). Uplatněním práva u orgánu veřejné moci není ani vedení mimosoudních jednání např. v rámci mediace (zde však může dojít ke stavení promlčecí lhůty podle ustanovení § 647). Ve všech uvedených případech nejde o uplatnění práva u orgánu, který by měl pravomoc o nich autoritativně rozhodnout.

Řádné pokračování v řízení

Druhou podmínkou stavení promlčecí lhůty je řádné pokračování v zahájeném řízení.

Jestliže řízení bylo zahájeno žalobou, která nemá všechny náležitosti, je nesrozumitelná nebo neurčitá, je podmínka řádného pokračování v řízení splněna tehdy, když žalobce řádně reaguje na výzvu soudu k odstranění vad žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 OSŘ (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/01). Jestliže na výzvu soudu řádně nereaguje, má to za následek jednak odmítnutí podání, jímž bylo řízení zahájeno (srov. ustanovení § 43 odst. 2 OSŘ), současně však podáním takové žaloby nedošlo ke stavení promlčecí lhůty, tzn. v době mezi podáním žaloby a právní mocí usnesení, jímž bylo podání odmítnuto, promlčecí lhůta plynula. Podobně není podmínka řádného pokračování v řízení splněna např. v situaci, kdy žalobce nereaguje na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku a řízení je pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno (srov. ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Jestliže však dojde k zastavení řízení z důvodů nikoli na straně žalobce, nelze na to nahlížet jako na nepokračování v řízení s účinkem nestavení promlčecí lhůty podle ustanovení § 648. Jestliže soud řízení zastavuje a současně věc postupuje příslušnému orgánu, zůstávají právní účinky spojené s podáním žaloby zachovány (srov. ustanovení § 104 odst. 1 OSŘ). Postoupení věci jinému místně či věcně příslušnému soudu nemá na běh promlčecí lhůty vliv, neboť rozhodnutím, jímž je vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena jinému soudu (případně vyslovením věcné příslušnosti okresních či krajských soudů v prvním stupni) se řízení nekončí. K zachování účinků podání žaloby v případě zastavení řízení před soudy a následně podané rozhodčí žalobě srov. ustanovení § 106 odst. 2 OSŘ. Za inaktivitu žalobce vedoucí k nesplnění druhé podmínky uvedené v ustanovení § 648 se dále považuje zpětvzetí žaloby (vedoucí k zastavení řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 OSŘ) či nepodání návrhu na pokračování v řízení přerušeném ke shodnému návrhu účastníků podle ustanovení § 110 OSŘ v jednoroční lhůtě, což vede k zastavení řízení podle ustanovení § 111 odst. 4 OSŘ. Rovněž v těchto případech se dovozuje, že ke stavení promlčecí lhůty pro nesplnění druhé podmínky (řádné pokračování v řízení žalobcem) nedošlo.

Jestliže je řízení řádně zahájeno a k jeho pokračování není nutná aktivita žalobce, je podmínka řádného pokračování v řízení splněna též tehdy, pokud žalobce soudu v pokračování v řízení nebrání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 21. 5. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76).

Osoby, k nimž se účinky ustanovení § 648 vztahují

Účinky ustanovení § 648 se vztahují vždy k osobám, které jsou účastníky řízení (ve vztahu k žalovanému srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 129/99), nikoli však na vedlejší účastníky, neboť na ty se nevztahují subjektivní účinky meritorního rozhodnutí (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4452/2008).

Jestliže osoba vstoupí do již vedeného řízení později, nastávají ve vztahu k ní účinky podle ustanovení § 648 dnem, kdy do řízení takto vstoupila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1387/2004).

Případné procesní nástupnictví podle ustanovení § 107 a § 107a OSŘ na běh promlčecí lhůty nemá vliv. Procesní nástupce vstupuje do postavení svého procesního předchůdce a musí přijmout stav řízení (tj. včetně běhu, resp. stavení promlčecí lhůty), jaký tu je v době jeho vstupu do řízení (srov. ustanovení § 107 odst. 4 a § 107a odst. 3 OSŘ). K postavení ručitele ve vztahu k promlčení srov. ustanovení § 2025 a § 2023 a komentář k nim.

Práva, k nimž se účinky ustanovení § 648 vztahují

Zahájením řízení se staví promlčecí lhůta k uplatnění práva, které je předmětem řízení, nikoli však již jiného, byť souvisejícího (typicky práva zajištěného právem uplatněným žalobou). Například po dobu vedení směnečného řízení se nestaví běh promlčecí lhůty k uplatnění práva, které je zajištěno směnkou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Připomeňme, že předmět řízení je vymezen vylíčením skutkových okolností a žalobním petitem, nikoli však již právním hodnocením, které je věcí soudu.

Promlčecí lhůta podle ustanovení § 648 se staví v tom rozsahu, v němž bylo právo u orgánu veřejné moci uplatněno. Pokud například věřitel uplatnil právo na plnění ze smlouvy (jistiny), neuplatnil však právo na zaplacení smluvní pokuty z téže smlouvy, účinky stavení promlčecí lhůty nastávají pouze ve vztahu k uplatněné jistině, avšak nikoli již ve vztahu k právu na zaplacení smluvní pokuty. Totéž platí v případě uplatnění pouze části jistiny (typicky je uplatněno právo na náhradu újmy, následně znaleckým posudkem je zjištěna vyšší než uplatněná výše), uplatnění jistiny bez příslušenství (srov. ustanovení § 513) apod.

Jestliže je po zahájení řízení předmět řízení rozšířen, nastávají účinky podle ustanovení § 648 ve vztahu k rozšíření dnem podání návrhu na rozšíření, nikoli tedy zpětně ke dni podání původní žaloby.

Je-li vydáno rozhodnutí jen o části předmětu řízení, právní mocí takového rozhodnutí pokračuje běžet promlčecí lhůta v té části, která je pravomocně skončena, nikoli však ve zbývající části. Mezitímní rozsudek na běh promlčecí lhůty vliv nemá, neboť jím není věc pravomocně skončena, je jím rozhodnuto pouze o základu věci (srov. ustanovení § 152 odst. 2 OSŘ).

Vykonatelné právo

Podle druhé věty ustanovení § 648 se stavení promlčecí lhůty uplatní též u vykonatelného práva, pokud k němu byly navrženy výkon rozhodnutí či nařízení exekuce. Ke stavení promlčecí lhůty tedy dojde, jestliže:

a) je podán návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce a současně

b) v tomto řízení je oprávněným řádně pokračováno.

Pro obě podmínky lze uplatnit to, co bylo řečeno již shora ve vztahu k podání žaloby a pokračování v civilním řízení. Účinky stavení lhůty podle ustanovení § 648 nastávají ke dni, kdy byl návrh doručen příslušnému orgánu. Řádným pokračováním v řízení je pak postup oprávněného, který vyvíjí nutnou součinnost s orgánem, u něhož je řízení vedeno, a není-li jeho součinnost nutná, neklade postupu v řízení překážky (srov. analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 21. 5. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76). V podrobnostech srov. shora.

Je-li návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce podán v přiměřené době po skončení nalézacího řízení, lze (stejně jako v případě návaznosti civilního řízení po skončení trestního řízení, k tomu srov. shora) dovodit, že právní mocí exekučního titulu nezanikly…