Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 897

 Nahoru[Rozhodování soudu o podstatných věcech při péči o jmění dítěte]

Pokud má dítě oba rodiče, pak tito rodiče zastupují dítě společně (§ 892). Stejné pravidlo platí i pro péči o jmění dítěte, kterou mají oba rodiče vykonávat ve vzájemné shodě (§ 876). "Oba rodiče jsou si přitom rovni. Občanský zákoník nevymezuje žádná zvláštní oprávnění jednoho či druhého z rodičů."¹ Pro aplikaci komentovaného ustanovení je tak lhostejné, zda rodiče spolu žijí nebo zda žijí odděleně. I rodiče žijící v manželském svazku mohou mít na péči o jmění dítěte rozdílný názor a mohou využít práva obrátit se v takovém případě na soud. Stejně tak je podle komentovaného ustanovení oprávněn využít práva obrátit se na soud rodič, kterému není dítě svěřeno do péče (má pouze právo styku).

Správa jmění dítěte jedním rodičem

Výjimku tvoří případy, kdy sice dítě má oba rodiče, ale rodičovská odpovědnost ve věci správy jmění je u jednoho z těchto rodičů omezena či pozastavena. Pak vykonává péči o jmění dítěte pouze tento rodič (příkladem může být omezení rodičovské odpovědnosti podle § 901) a komentované ustanovení je tak neaplikovatelné (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 157/01 týkající se střetu práva jediného rodiče a osoby, které bylo dítě svěřeno do výchovy).

Kolize rodičů a podmínky ingerence soudu

V případě, kdy jmění dítěte spravují oba rodiče, může dojít ke kolizi jejich názorů, jak jmění dítěte spravovat. Za podmínek stanovených v komentovaném ustanovení pak může soud ve věci rozhodnout namísto rodičů. Podmínkou pro zásah soudu je:

1. že se jedná o podstatnou věc při péči o jmění dítěte, a zároveň
2. rodiče se na řešení neshodnou, a zároveň
3. se rodiče nebo alespoň jeden z nich na soud obrátí s návrhem, aby ve věci rozhodl.

Podstatná věc při péči o jmění dítěte

Soud je oprávněn ingerovat do rozhodování rodičů pouze tehdy, pokud jde o podstatnou věc při péči o jmění dítěte. Co je a není podstatnou věcí při péči o jmění dítěte, "je nutné vykládat s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu. Jde-li o nepodstatné věci při péči o jmění dítěte, není nutná shoda obou rodičů a jednat v dané věci tak může i jen jeden z nich."² Pokud tedy bude například jednat jeden z rodičů při přijetí oblečení jako běžného dárku od sousedů k narozeninám pro dítě kojeneckého věku, pak se druhý rodič nemůže obrátit na soud, aby rozhodl o tom, že takový dárek nemůže být pro dítě přijat. "Z povahy věci je zřejmé, že pod podstatnou věc při péči o jmění dítěte budou spadat právní jednání, která se týkají existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti jmění, k nimž potřebují rodiče souhlas soudu podle §898."³ Soud v takovém případě, než vysloví souhlas s právním jednáním podle § 898, musí zjistit stanovisko obou rodičů, a pokud stanoviska nejsou shodná, pak musí rozhodnout nejenom o udělení souhlasu podle § 898, ale též o neshodě rodičů podle komentovaného ustanovení (k tomu např. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR, ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 5 Cz 119/67, R 17/1968 civ.). Pokud by se jednalo o podstatnou záležitost ve věci péče o jmění dítěte, která nespadá pod právní jednání, ke kterým je třeba souhlas soudu podle § 898, pak soud bude jednat pouze o neshodě rodičů podle komentovaného ustanovení. Takovou záležitostí může být například neshoda "mezi rodiči, jak bude využíván majetek dítěte k potřebám rodiny (užívání automobilu jedním z rodičů, vysázení ovocných stromů na pozemek ve vlastnictví dítěte atd.), které nebude právním jednáním, a § 898 se tak na tyto situace vztahovat nebude".⁴

Judikatura

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR, ze dne 30. listopadu 1967, sp. zn. 5 Cz 119/67, R 17/1968 civ.

V případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných věcech, není nutné vyjádření druhého rodiče. Jde-li však o podstatnou věc, je třeba se dotázat druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § 49 ZR.

Nepodstatné věci při péči o jmění dítěte

Pokud by se rodiče obrátili na soud ve věci řešení jejich konfliktu ohledně věci při péči o jmění dítěte, která není podstatná, pak by zde nebyla dána pravomoc soudu rozhodnout a návrh by musel být odmítnut.

Postupné nabývání svéprávnosti dítěte

Pro posouzení toho, zda soud může do určité záležitosti týkající se jmění dítěte ingerovat, bude důležitý i fakt, že dítě se zvyšujícím věkem postupně nabývá v souladu s § 31 svéprávnosti a tím dochází ex lege k omezování práva rodiče dítě zastupovat a tím i rozhodovat při péči o jmění dítěte. V rozsahu postupně nabyté svéprávnosti je pak dítě oprávněno jednat samo a samo rozhodovat o svém majetku. Pokud tedy bude mít šestnáctiletý nezletilý v pokladničce našetřené peníze v řádech stokorun až tisíců od babičky nebo z brigád, rodiče nemohou o takových prostředcích a jejich použití vůbec rozhodnout. V daném případě by proto bylo komentované ustanovení neaplikovatelné.

Střet zájmů mezi zákonným zástupcem a dítětem

Stejně tak bude komentované ustanovení neaplikovatelné v případech, kdy hrozí střet zájmů zákonného zástupce a dítěte nebo střet zájmů mezi dítětem a těmi, kteří jsou zastoupeni rodiči (většinou sourozenci). V takovém případě je nezbytné, aby soud jmenoval dítěti kolizního opatrovníka (např. níže citovaný Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3782/2013) a návrh rodičů podle komentovaného ustanovení odmítl, neboť nejsou naplněny podmínky pro rozhodování soudu podle komentovaného ustanovení (není zde právo rodiče rozhodnout o věci při péči o jmění dítěte).

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. říjny 2015, sp. zn. 25 Cdo 3782/2013, R 100/2016 civ.

Pozůstalý rodič je pro potenciální střet svých zájmů se zájmy nezletilých dětí vyloučen ze zastupování při uplatňování nároků dětí na náhradu nákladů na výživu po smrti druhého rodiče a do doby, než je nezletilým dětem ustanoven kolizní opatrovník, nepočíná běh promlčecí doby k uplatnění těchto nároků.

Jednání vůči třetí osobě

Vůči třetím osobám pak platí vyvratitelná právní domněnka podle §…