Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 898

 Nahoru[Právní jednání týkající se jmění dítěte]

Komentované ustanovení je podstatně změněno novelou o tzv. dětských dluzích, tj. zákonem č. 192/2021 Sb. Účinnost novely je od 1. 7. 2021. Novelou oddělena provázanost odst. 1 a 2 komentovaného ustanovení a nahrazeny některé dosud nezdařile formulovaná právní jednání, k nimž je třeba souhlasu soudu. Zaveden taxativní okruh právních jednání, k nimž je třeba vždy souhlasu soudu. Zavedena možnost opatrovnického soudu modifikovat okruh jednání, které podléhají souhlasu soudu. A konečně odstraněna nicotnost právních jednání v případě absence souhlasu soudu.

Účel zastoupení a vztah k obecné úpravě

Součástí rodičovské odpovědnosti, jak je definována v § 858, je též povinnost a právo zastupovat dítě v záležitostech, v nichž nemůže jednat samo. Jedná se o zákonné zastoupení, jehož účelem je výhradně ochrana zájmů zastoupeného, tj. dítěte, a naplňování jeho práv (srov. obecnou úpravu zastoupení, zejména § 457 a násl.). Právní úprava zastoupení dítěte rodiči v rámci rodičovské odpovědnosti (§ 892 a násl.) je úpravou zvláštní ve vztahu k obecné úpravě v § 436 a násl.

Vyjma toho je i ve vztahu k zastoupení jako součásti rodičovské odpovědnosti nutno aplikovat obecná ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnosti, zejména pak § 875 odst. 1 (zásada souladu výkonu rodičovské odpovědnosti se zájmy dítěte) a § 876 odst. 1 (zásada shody rodičů při výkonu rodičovské odpovědnosti), při zohlednění participačních práv dítěte (§ 875 odst. 1).

Rodiče zásadně nemají ve výkonu svých povinností a práv plynoucích z rodičovské odpovědnosti být rušeni. Právě uvedené je ovšem limitováno zájmy nezletilého dítěte a potřebou jeho ochrany, kterou zákonodárce zvlášť spatřuje u významnějších majetkových záležitostí uvedených v § 898. U těchto záležitostí proto vyžaduje vyšší míru ochrany dítěte, spočívající v soudním dohledu. Rozhodnutí soudu zde – na rozdíl např. od § 877 či § 891 – nenahrazuje dohodu rodičů, ale doplňuje jejich právní jednání a je podmínkou jeho platnosti.

Rodiče nemohou dítě zastoupit v záležitosti, v níž kolidují jejich zájmy se zájmy dítěte (§ 437 odst. 1 a § 460). Případnou kolizi zájmů nelze překlenout ani rozhodnutím (schválením) soudu podle § 898, neboť takové schválení právního jednání za nezletilého připadá v úvahu pouze za podmínky, že bylo učiněno osobou – rodičem – jehož zájmy v dané záležitosti nekolidují se zájmy dítěte (shodně srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 21 Cdo 890/2003). Rodiče nemohou dítě zastoupit v záležitostech týkající se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání (§ 458).

Právní jednání vyžadující souhlas soudu

V nové úpravě zákonodárce vyžaduje souhlas soudu ke všem právním jednáním za dítě s výjimkou:

a. běžných záležitostí,

b. výjimečných záležitostí týkajících se zanedbatelné majetkové hodnoty.

Podstatné je, že komentované ustanovení se vztahuje k právnímu jednání týkajícímu se stávajícího i budoucího jmění dítěte (tzn. k právnímu jednání, jímž má být jmění teprve nabyto).

Není zcela zřejmé, zda otázky "běžnosti“ [sub a)] a "zanedbatelnosti“ [sub b)] mají být posuzovány z hlediska objektivního, tzn. zda se konkrétní záležitost obecně pokládá za běžnou a zda se konkrétní majetková hodnota považuje za zanedbatelnou obecně, či z hlediska subjektivního, tj. se zohledněním individuálních majetkových poměrů dítěte.

Přikláníme se k prvnímu uvedenému názoru, totiž nutnosti posoudit běžnost záležitosti, případně zanedbatelnost majetkové hodnoty z objektivního hlediska. K tomuto závěru vede několik důvodů. V první řadě je to účel právní úpravy zastoupení, jímž je ochrana zájmů nezletilého dítěte (§ 457) a obecný požadavek rovnosti, jenž podle našeho názoru vylučuje, aby některé dítě vzhledem ke svým poměrům bylo v konkrétní záležitosti ustanovením § 898 chráněno požadavkem souhlasu soudu s právním jednáním, zatímco jiné dítě by v totožné záležitosti s ohledem na své poměry stejnou míru ochrany nepožívalo. Dále je zde otázka rozumné míry ochrany třetích osob, kontrahentů. Zákon v § 898 odst. 2 nově stanoví taxativní výčet záležitostí, u nichž je souhlas soudu s právním jednáním vždy třeba.

Taxativní výčet právních jednání vyžadujících souhlas soudu vždy – odst. 2 komentovaného ustanovení

V druhém odstavci komentovaného ustanovení je pak uveden taxativní výčet právních jednání, k nimž je třeba souhlasu soudu vždy. U těchto jednání se nezkoumá kritérium běžnosti ani zanedbatelnosti majetkové hodnoty dle obecného pravidla definovaného v odst. 1 komentovaného ustanovení, souhlas soudu je u nich vyžadován vždy.

Aprobace soudu je tedy třeba vždy u právních jednání nezletilého, kterým nezletilý:

a) nabývá, zcizuje nebo zatěžuje nemovitou věc nebo podíl na ní,

- jedná se o zpřesnění dosavadní formulace

b) zcizuje nebo zatěžuje majetek jako celek, ledaže jeho hodnota nepřevyšuje částku odpovídající dvacetinásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, nebo nabývá, zcizuje nebo zatěžuje majetek v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,

- zatížení nebo zcizení majetku doznalo změny, kdy dochází k jasnému zpřesnění; souhlasu soudu je třeba vždy, pokud hodnota majetku jako celku převyšuje nejméně dvacetinásobek životního minima jednotlivce dle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů

- v případě zcizení či zatížení majetku nižší hodnoty než dvacetinásobku životního minima se postupuje tedy dle obecného pravidla dle odst. 1 komentovaného ustanovení

- nově rozlišeno zcizování a zatěžování majetku jako celku, a nebo části majetku, u něhož je limit až částka převyšující stonásobek životního minima jednotlivce – a to pro případy, kdy nezletilý disponuje větším majetkem

c) uzavírá dohodu dědiců o výši dědických podílů nebo rozdělení pozůstalosti, odmítá dědictví nebo prohlašuje, že nechce odkaz, nebo

- upraveno dle poznatků ze soudní praxe, kdy je vhodné a účelné vyžadovat souhlasu soudu a kdy je to naopak zcela nadbytečné

d) uzavírá smlouvu

1. zavazující k trvajícímu nebo opětovnému plnění nebo smlouvu týkající se jeho bydlení na dobu delší než tři roky nebo na dobu trvající i po nabytí zletilosti dítětem, nebo

2. úvěrovou nebo obdobnou.

- zejména bod. 1 vyvolával interpretační obtíže, nyní zpřesněno. Smlouvy týkající se bydlení…