dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 127/1997 SbNU, sv. 9, K přednosti mezinárodních smluv o lidských právech před zákonem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 127

I. ÚS 322/96

K přednosti mezinárodních smluv o lidských právech před zákonem

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti vycházel při posuzování ústavní stížnosti z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který je pojmově shodný s ustanovením § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu, ale musel respektovat i skutečnost, že zásada „ne bis in idem“ nalezla své místo v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a toto ustanovení je v České republice bezprostředně závazné, má přednost před zákonem a tak musí být i aplikováno. Ta to přednost mezinárodní smlouvy před zákonem, jak ji stanoví čl. 10 Ústavy České republiky, byla v řízení před obecnými soudy opomenuta, zejména pokud jde o § 12 odst. 11 trestního řádu.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 14. října 1997 sp. zn. I. ÚS 322/96 ve věci ústavní stížnosti M.D. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze 4. 6. 1996 sp. zn. 10 T 28/96 a proti usnesení Krajského soudu v Brně z 1. 10. 1996 sp. zn. 4 To 324/96 o opětovném odsouzení za trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 6. 1996 sp. zn. 10 T 28/96 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 1996 sp. zn. 4 To 324/96 se zrušují.

Návrh na zrušení ustanovení § 269 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění, se odmítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel svým podáním ze dne 18. 11. 1996, které došlo Ústavnímu soudu dne 22. 11. 1996, předložil svou ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.6. 1996 sp. zn. 10 T 28/96 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 1996 sp. zn. 4 To 324/96. Ústavní stížnost splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Stěžovatel je osobou, která má povinnost vykonat podle § 20 odst. 1 branného zákona základní vojenskou službu. Z důvodu svědomí a náboženského vyznání má zábrany tuto službu vykonávat a nemůže podat zákonem č. 18/1992 Sb., o civilní službě, stanovené písemné prohlášení o odepření výkonu vojenské základní služby, protože mu uplynula nevratná třicetidenní lhůta, která se podle § 2 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona počítá od ukončení odvodního řízení.

Stěžovatel neuposlechl povolávací rozkaz k výkonu vojenské služby, za což byl uznán vinným, že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské službě tuto službu nenastoupil do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkazu, čímž spáchal trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona. Za to byl odsouzen rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. listopadu 1993 sp. zn. 4 T 233/93 k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odk ladem na zkušební dobu dvou let.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 1994 sp. zn. 10 T 210/94 byl stěžovatel odsouzen z téhož důvodu znovu, protože neuposlechl další povolávací rozkaz. Tentokrát byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců nepodmíněně. Odvolání proti rozsudku bylo zamítnuto dne 11. května 1995

Nahrávám...
Nahrávám...