dnes je 3.7.2025
Input:

Nález 142/2009 SbNU, sv.53, K odměně exekutora v případě, že povinný plnil dobrovolně po vydání exekučního příkazu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 142

II. ÚS 233/09

K odměně exekutora v případě, že povinný plnil dobrovolně po vydání exekučního příkazu

Dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění do 31. 10. 2008, je v situaci, kdy dlužník splní sám svoji povinnost (bez přímé exekuce), nezbytné snížení i minimální odměny exekutora dle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Opačný postup je protiústavní, neboť je v rozporu s ústavním principem rovnosti dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, s právem na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, s ústavním principem právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a s právem na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 11.června 2009 sp. zn. II. ÚS 233/09 ve věci ústavní stížnosti hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 11. 2008 č. j. 48 Nc 57/2008-58 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 10. 2008 č. j. 039 EX 310/08-18, jimiž byly určeny náklady exekuce a náklady oprávněného.

Výrok

I. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 11. 2008 č. j. 48 Nc 57/2008-58 se ruší.

II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) a příkazu k úhradě nákladů exekuce, neboť má za to, že tímto usnesením, resp. příkazem k úhradě nákladů exekuce, byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), která jsou mu garantována zejména čl.95 a 96 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2, čl.36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Na základě návrhu oprávněného nařídil Obvodní soud pro Prahu 1 proti stěžovateli (povinnému) exekuci k vymožení pohledávky ve výši 7000 Kč. Proti napadenému příkazu, jímž byly určeny náklady exekuce (ve výši 7 735 Kč) a náklady oprávněného (ve výši 17 612 Kč), podal stěžovatel námitky. Obvodní soud pro Prahu 1 potvrdil výrok týkající se nákladů exekuce a náklady oprávněného snížil (na částku 6 426 Kč).

Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že obvodní soud při rozhodování o námitkách povinného a rovněž tak soudní exekutor ve svém příkazu nezohlednili skutečnost, že stěžovatel nakonec plnil bez přímé účasti exekutora, a exekutorovi proto nenáleží podle názoru stěžovatele jeho odměna ve stanovené výši.

Podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení.

Obvodní soud pro Prahu 1 odkázal na napadené usnesení a dle jeho názoru nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Námitka spočívající v tom, že exekutorovi nevznikl nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, neboť povinný plnil před…

Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
        Nahrávám...