4.3.4
Novela zákona o koncesionářských poplatcích a praktické dopady na SVJ a BD
Mgr. Adriana Kvítková
Předprázdninové období, kdy se často konají pravidelná zasedání shromáždění či členské schůze, navíc SVJ a BD zatížilo myšlenkami o jejich povinnostech po nabytí účinnosti novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (zákon č. 348/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon").
Tímto článkem bych ráda napomohla členům výborů a představenstev, shrnula obsah novely zákona a vyjasnila praktické dopady na SVJ a BD, proto rovnou zdůrazňuji, že záměrně pomíjím zákonnou úpravu koncesionářských poplatků vůči fyzickým osobám.
Nejdříve pár slov k nové právní úpravě – s účinností od 1. 5. 2025 přináší zákon č. 119/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "novela"), změnu do způsobu určení osoby poplatníka – tedy osoby povinné hradit rozhlasový poplatek, jež slouží k financování veřejné služby Českého rozhlasu a televizní poplatek, jež slouží k financování veřejné služby České televize (dále společně jen "koncesionářské poplatky") i předmětu poplatku a základu poplatku. Na samotné struktuře poplatků novela ničeho nezměnila, nadále zákon rozlišuje rozhlasový poplatek a televizní poplatek.
Dle ust. § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 348/2005 Sb. se rozhlasový/televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového/televizního vysílání, bez ohledu na způsob příjmu. Toto zařízení se považuje za rozhlasový/televizní přijímač i v případě, že si je poplatník upraví k jinému účelu. Pokud bude takové zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání, pak se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek (ust. § 2 odst. 3 zákona). Rozhlasovému nebo televiznímu poplatku nepodléhají mimo jiné televizní přijímače, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy (ust. § 2 odst. 4 písm. d) zákona), další výjimky pro soukromý sektor prakticky nejsou.
Jinými slovy, koncesionářské poplatky se nově platí z jakéhokoli přijímače (přístroje) schopného přijímat a reprodukovat vysílání šířené i prostřednictvím internetu (chytrý mobil, tablet, počítač atd.) a pokud je takový přijímač schopen přijímat a reprodukovat jak vysílání ČT, tak i ČRo, pak se platí oba poplatky. Již tedy neplatí definice přijímače jako zařízení, které je technicky způsobilé k reprodukci vysílání pouze v případě, že je takové vysílání šířeno prostřednictvím vysílačů (zemsky, prostřednictvím družic nebo kabelových systémů). Způsob příjmu vysílání již není rozhodující. Značně se tedy rozšířil okruh možných předmětů poplatku.
Poplatníkem rozhlasového/televizního poplatku je jakákoli právnická osoba, která vlastní rozhlasový/televizní přijímač, a to i pokud takový přijímač jako nevlastník drží nebo užívá alespoň 1 měsíc. Pokud není právnická osoba přihlášena v evidenci poplatníků, ovšem je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak. Značně se rozšířil i okruh možných poplatníků.
Základem poplatku u právnických osob je ovšem zcela nově počet zaměstnanců, tj. povinnost hradit koncesionářské poplatky je právnickým osobám stanovena v závislosti na jejich…
