Nález 32/2000 SbNU, sv.17, K právu na soukromí a na rodinný život

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 1999 č. j. 11 C 2/99-24 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 1999 č. j. 2 Co 96/99-38. Prvním z napadených rozsudků soud zamítl její návrh vůči Nemocnici s poliklinikou v P. (dále jen „nemocnice“) na zaplacení 500 000 Kč, kteréžto částky se domáhala z důvodu neoprávněného zásahu do práva na soukromí jako náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu. Odvolací soud druhým z napadených rozsudků rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že došlo k zásahu do jejího práva na soukromí chráněného v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a že zejména rozhodnutím soudu prvního stupně bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Porušení práva na ochranu soukromí nespatřuje v postupu soudů, ale v jednání bývalého zaměstnance nemocnice. Konkrétně šlo o situaci, kdy matka stěžovatelky byla v průběhu roku 1995 opakovaně hospitalizována v zařízení nemocnice a ošetřující lékař (tehdejší zaměstnanec nemocnice) záměnou krevní skupiny při transfuzi krve vyvolal nebezpečné zdravotní komplikace, v jejichž důsledku pacientka zemřela. Za tento skutek byl ošetřující lékař odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v délce dvou a půl roku. Stěžovatelka, spatřujíc v jednání ošetřujícího lékaře výrazný zásah do práva na ochranu své osobnosti - práva na ochranu soukromí, podala u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 16. 11. 1998 žalobu na ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Soud…