Nález 48/2000 SbNU, sv. 17, K zásadám trestního řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 48
II. ÚS 441/99
K zásadám trestního řízení
K výkladu a aplikaci základních zásad trestního řízení podle § 2 odst. 1 (zásada zákonnosti trestního řízení), odst. 2 (zásada presumpce neviny), odst. 5 (zásada zjišťování skutkového stavu věci bez důvodných pochybností) a odst. 6 (zásada volného hodnocení důkazů) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), v návaznosti na procesní postup obecného soudu prvního a druhého stupně ve věci trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. z.“).
Důvodné pochybnosti o skutkovém stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) podmiňujícím vinu stěžovatele uvedeným trestným činem (§ 2 odst. 2 tr. ř.) neodstraňovaly obecné soudy zákonným postupem (§ 2 odst. 1 tr. ř.), neboť neobjasňovaly i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného.
Jeden z důkazů nebyl soudem proveden důsledně, ač právě takové jeho provedení mohlo přispět k odstraňování důvodných pochybností stran skutkového stavu věci ohledně stěžovatelovy viny. S jinými důkazy navrženými stěžovatelem se obecný soud nevypořádal zákonným způsobem, neboť jeden z důkazů odmítl účelově bez toho, že by k tomu byl dán jakýkoliv konkrétní faktický důvod, jiný důkaz odmítl, aniž k tomu byl podle trestního řádu oprávněn vzhledem k odborné stránce věci, jíž se měl důkaz týkat.
Další důkazy byly hodnoceny nikoliv volně podle § 2 odst. 6 tr. ř., nýbrž svévolně tak, že jeden z nich vzal soud jako pro vinu stěžovatele svědčící, ač takový závěr z něj nebylo možno dovodit. Jiný důkaz, z hlediska předmětu dokazování hodnocený jako závažnější, byl nahrazen důkazem méně závažným bez toho, že by byla prověřena možnost provést onen důkaz závažnější.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. března 2000 sp. zn. II. ÚS 441/99 ve věci ústavní stížnosti J. G. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 o odsouzení za trestný čin znásilnění.
I. Výrok
1. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99 bylo porušeno v čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo na řádný zákonný proces, dále v čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů a dodatkových protokolů (č. 209/1992 Sb., č. 243/1998 Sb.) a v čl. 14 odst. 1, 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.) ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
2. Rozhodnutí obecného soudu uvedené v bodě 1 výroku tohoto nálezu se zrušuje.
II. Odůvodnění
(kráceno)
Dne 9. 9. 1999 došel Ústavnímu soudu návrh, jímž stěžovatel J. G. brojí proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99.
Má za to, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní…
