dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 64/2004 SbNU, sv. 33, K základnímu právu na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; K posuzování nároku na náhradu škody za dobu strávenou ve vazbě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 64

II. ÚS 596/02

K základnímu právu na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
K posuzování nároku na náhradu škody za dobu strávenou ve vazbě

Základní právo na odškodnění ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) má pouze ten, jemuž byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvalení vazby na osobu obviněnou z trestného činu samo o sobě nezákonným rozhodnutím není, pokud je toto rozhodnutí učiněno v souladu s čl. 8 odst. 4 a 5 Listiny, resp. v souladu s trestním řádem. Vazba neztrácí svou zákonnou kvalitu tím, že osoba obviněná a později obžalovaná z trestného činu byla nakonec obžaloby zproštěna proto, že nebylo prokázáno, že skutek spáchala. Jestliže zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, [dnes zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] zakládá odpovědnost státu za škodu způsobenou vedle nezákonného též zákonným rozhodnutím o vazbě, pokud byl obžalovaný později zproštěn obžaloby, poskytuje vyšší zákonný standard ochrany práv. Jde bezpochyby o moudrý a vítaný počin zákonodárce, který si nadevše cení osobní svobody jednotlivce, nikoli však o plnění závazného pokynu podle čl. 36 odst. 3 Listiny.

Obsahem čl. 38 odst. 1 Listiny je garance, že o věci spadající do pravomoci soudů bude rozhodovat zákonný soud, tj. soud místně, věcně i funkčně příslušný.

Rozdílný názor na interpretaci „jednoduchého“ práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. K porušení tohoto práva může dojít v případě, že by se právní závěry obecného soudu ocitly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, že by byly svévolné nebo vybočující z jejich ustálené judikatury zásadním, pro stěžovatele zcela nepředvídatelným způsobem.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 5. května 2004 sp. zn. II. ÚS 596/02 ve věci ústavní stížnosti F. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002 sp. zn. 25 Cdo 2035/2000, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 5. 2000 sp. zn. 8 Co 1009/2000, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o náhradu škody za dobu strávenou ve vazbě.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

Stěžovatel uvedl, že v trestním řízení sp. zn. 3 T 3/97 Okresního soudu v Jindřichově Hradci byl zproštěn obžaloby ze spáchání trestného činu znásilnění. Za dobu strávenou ve vazbě se proti vedlejší účastnici

Nahrávám...
Nahrávám...