dnes je 18.7.2024

Input:

Vyúčtování na konci roku

8.11.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.6.20 Vyúčtování na konci roku

Ing. Božena Künzelová

Vyúčtování služeb se ve většině SVJ dělá k 31. 12. daného roku. V praxi je běžné, že pokud některý dodavatel energií vystavuje faktury k jinému datu, požádá správce o mimořádnou fakturu k 31. 12 a vyúčtuje všechny služby ke stejnému datu. Jsou i společenství, kde faktura za vodné a stočné chodí k 31. 8., o mimořádnou fakturaci k 31. 12. nežádají a vodné a stočné k 31. 12. vyúčtují na základě došlé faktury. Jaký je správný postup?

Na dotaz je nutné nahlížet jednak z pohledu zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o službách), jednak z pohledu účetních právních předpisů.

Vyúčtování služeb

Zákon o službách upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „služby”) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby.

Pro účely zákona o službách je zúčtovací období nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb. Vyúčtováním se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. Náležitosti vyúčtování jsou konkrétně uvedeny v ustanovení § 7 odst. 2 ZOS – vyúčtování služeb musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování musí být příjemci služeb doručeno nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období. Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně, tedy v souladu s předpisy jej regulujícími, a příjemce služeb s ním byl seznámen.

Z uvedeného vyplývá, že vyúčtování cen služeb obsahuje skutečnou výši nákladů, nikoli odhad nákladů na ceny služeb.

Je tedy vhodné se v daném společenství vlastníků jednotek zabývat otázkou, zda vyúčtování služeb uvedená v dotaze jsou řádná ve smyslu zákona o službách a soudní judikatury, případně jak v dané záležitosti postupovat, popřípadě zda využít i právní služby k řešení nastalé situace.

Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by tudíž obsahovat i obecné náležitosti účetních dokladů v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví”).

Účtování dohadných položek

Na účtování dohadných položek je nezbytné nahlížet z pohledu účetních právních předpisů, nikoli z pohledu zákona o službách.

Rozhodujícím účetním právním předpisem pro všechny účetní jednotky je zákon o účetnictví. Předmět účetnictví definuje ustanovení § 2 zákona o účetnictví – účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Podle ustanovení § 3 zákona o účetnictví účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat (viz ustanovení § 8 odst. 3 zákona o účetnictví).

Společenství vlastníků jednotek účtují podle vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 504/2002 Sb.). Ve shodě s ustanovením § 20 odst. 6

Nahrávám...
Nahrávám...