dnes je 27.6.2022

Input:

Nález 104/1997 SbNU, sv. 9, K otázce, zda za odňatý majetek byla vyplacena náhrada;

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 104

I. ÚS 176/97

K otázce, zda za odňatý majetek byla vyplacena náhrada
K čl. 95 Ústavy České republiky

Ústavní soud sdílí právní názor soudu, pokud nekvalifikoval zánik pohledávky peněžního ústavu váznoucí na předmětných nemovitostech jako vyplacení náhrady za jejich znárodnění. Jde toliko o potencionální - ostatně nedostatečně prokázanou - a vzdálenou souvislost.

Ustanovení čl. 95 Ústavy samo o sobě nezakládá subjektivní veřejné právo stěžovatele a představuje pouze jednu z institucionálních záruk ochrany základních práv a složku právního státu, což ostatně vyplývá i z jeho systematického zařazení v hlavě čtvrté Ústavy, upravující soudní moc (srov. např. nález II. ÚS 87/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 5. , Praha, C.H. Beck 1997, str. 508).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. září 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 ve věci ústavní stížnosti Zemědělského družstva M. proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou - pozemkového úřadu z 15. 11. 1996 č. j. PÚ 2842/92-3 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 24. 3. 1997 č. j. 29 Ca 412/96-21 o určení vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Okresní pozemkový úřad ve Žďáru nad Sázavou v záhlaví uvedeným rozhodnutím určil, že S.H. je vlastnicí ideální jedné čtrnáctiny a A.K. je vlastnicí ideálních sedmi čtrnáctin nemovitostí zapsaných na LV č. 967 v katastrálním území M., a to č. p. 69/3, části 489 o výměře 253 m2 a č. p. 69/4, částí 489 a 492 o výměře 119 m2 a 677 m2 (dále jen „předmětné nemovitosti“). Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě „nároku na vydání nemovitostí“ podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), které přešly do vlastnictví státu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě, tj. na základě „znárodnění nebo zestátnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy nebo bez vyplacení náhrady“.

V odůvodnění svého rozhodnutí pozemkový úřad uvedl, že předmětné nemovitosti byly původním vlastníkům, právním předchůdcům oprávněných osob S.H. a A.K., znárodněny výměrem Ministerstva výkupu č. j. 1/a/226/54 ze dne 12. 7. 1954 a nebylo zjištěno, že by státem byla za znárodněné nemovitosti vyplacena jakákoliv náhrada. Zároveň pozemkový úřad uvedl, že nelze jednoznačně určit, zda pohledávka Spořitelny a záložny v M., uvedená ve výpisu z pozemkové knihy vložky č. 118 části C v k.ú. M. - na jejíž zaplacení stěžovatel poukazuje - byla v souvislosti se znárodněním nemovitostí vypořádána. Ani v případě, že by tato pohledávka uhrazena byla, by však prý nebylo možné tuto skutečnost považovat za vyplacení náhrady za znárodněné nemovitosti. Proto pozemkový úřad došel k závěru, že předmětné nemovitosti přešly na stát nebo jinou právnickou osobu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě.

Krajský soud v Brně citované rozhodnutí pozemkového úřadu napadeným rozsudkem potvrdil, přičemž rozhodl podle ustanovení § 250f s použitím § 250l občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání.

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...