dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 152/1998 SbNU, sv. 12, K neuplatnění nároku na vydání majetku u soudu po únoru 1948

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 152

II. ÚS 3/98

K neuplatnění nároku na vydání majetku u soudu po únoru 1948

Nelze přičítat k tíži restituentovi, že nesplnil zákonem stanovenou povinnost, přestože nebyl podán návrh k soudu podle § 10 zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, na zrušení národní správy podle § 24 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, když lhůta k tomuto podání přesáhla den 25. 2. 1948. Pro změnu politického režimu po únoru 1948 bylo již úplně zbytečné žalobu na vrácení nemovitostí (továrního komplexu) podávat. I soudní řízení o podaných žádostech byla soudy přerušena a k dalšímu řízení již nedošlo. Lhůta k soudnímu uplatnění nároku podle § 10 zákona č. 128/1946 Sb. je lhůtou procesní, nikoli prekluzivní.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 9. prosince 1998 sp. zn. II. ÚS 3/98 ve věci ústavní stížnosti J. M. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze 17. 7. 1997 sp. zn. 3 Cdon 554/96 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 15. 10. 1997 sp. zn. 18 Co 359/97 o zamítnutí žaloby stěžovatele na vydání nemovitostí (továrního komplexu).

I. Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997 sp. zn. 3 Cdon 554/96 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 1997 sp. zn. 18 Co 359/97 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v enunciátu uvedených rozsudků, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) tím, že oběma rozsudky byl akceptován postup podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění pozdějších předpisů, a podle znárodňovacích předpisů, zejména dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, ve znění pozdějších předpisů, čímž bylo dědicům původního vlastníka L. P. znemožněno řádně uplatnit vlastnická práva.

Stěžovatel dále ve své stížnosti popisuje skutkový děj, spočívající v tom, že původní vlastník L. P. byl nátlakem orgánů německého státu donucen dne 31. 3. 1941 prodat svůj podnik německé firmě. Rozhodnutím podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl majetek konfiskován. Dcera původního vlastníka (který zemřel) G. P. po roce 1945 uplatnila nárok na vydání takto konfiskovaného majetku podle § 24 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů. Po vydání zákona č. 128/1946 Sb. pokračovala v

Nahrávám...
Nahrávám...