dnes je 3.10.2022

Input:

Nález 22/1999 SbNU, sv. 13, K okamžiku právních účinků u restitučních rozhodnutí

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 22

III. ÚS 205/98

K okamžiku právních účinků u restitučních rozhodnutí

Ústavní soud při posuzování rozhodného okamžiku pro nabytí účinků u restitučních rozhodnutí vychází z ustálené judikatury, která chápe restituce jako odstranění protiprávnosti při převodu vlastnictví, případně protiprávního zásahu do vlastnického práva, a to navrácením věci do původního právního vztahu s právními účinky ex tunc. Právní účinky restituce nastávají ex tunc, a proto restituce není nuceným odejmutím vlastnictví, nýbrž povinností obnovit původní právní stav.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 11. února 1999 sp. zn. III. ÚS 205/98 ve věci ústavní stížnosti J. F. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 18. 2. 1998 sp. zn. 17 Co 646/97, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách z 22. 9. 1997 sp. zn. 10 C 1133/96, jímž bylo určeno, že žalobce Ing. M. M. je vlastníkem nemovitostí.

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 4. 5. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 5. 5. 1998 a směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. 17 Co 646/97-32 ze dne 18. 2. 1998, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách čj. 10 C 1133/96-18 ze dne 22. 9. 1997, jímž bylo určeno, že žalobce Ing. M. M. je vlastníkem v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí. Ve vztahu k další specifikované nemovitosti bylo řízení zastaveno. Podle názoru navrhovatele bylo uvedeným rozhodnutím porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spisy sp. zn. 9 C 920/93, 7 C 901/96 a 10 C 1133/96 vedené u Okresního soudu ve Svitavách.

Ze spisu sp. zn. 10 C 1133/96 Ústavní soud zjistil, že navrhovatel ústavní stížnosti měl v řízení před obecnými soudy postavení žalovaného, proti němuž žalobce Ing. M. M. podal žalobu na určení svého vlastnického práva k nemovitostem parc. č. 5409 louka, 5411/1 les, 5412/2 louka, 5413/1 les, 5414/2 louka, 5415 louka, 5416/1 louka, 5417/2 role, 5418/1 pastvina, 5419/1 role, 5420/1 role, 5422/1 zapsaným v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu Svitavy pro k. ú. P. Ústavní soud dále zjistil, že předmětné pozemky byly původně ještě s dalšími nemovitostmi (zemědělská usedlost) žalobcem převedeny kupní a darovací smlouvou ze dne 2. 3. 1966, registrovanou rozhodnutím bývalého Státního notářství ve Svitavách ze dne 17. 5. 1966 čj. RI 175/66, na rodiče žalovaného.

Ze spisu sp. zn. 9 C 920/93 Okresního soudu ve Svitavách Ústavní soud zjistil, že žalobce uplatnil podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), nárok na vrácení výše specifikovaných nemovitostí proti rodičům žalovaného, tj. účastníkům původní kupní a darovací smlouvy ze dne 2. 3. 1966. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách čj. 9 C 920/93-23 ze dne 17. 1. 1994 byla žaloba zamítnuta proto, že žalovaní ke dni účinnosti zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších

Nahrávám...
Nahrávám...