dnes je 8.10.2024

Input:

Nález 26/1997 SbNU, sv.7, K podmínkám, za nichž Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů K formě právních úkonů podle zákoníku práce K zásadě spravedlivého procesu podle Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 26

I. ÚS 157/96

K podmínkám, za nichž Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů
K formě právních úkonů podle zákoníku práce
K zásadě spravedlivého procesu podle Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

1. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil (např. ve věcech I. ÚS 68/93, I. ÚS 108/93, II. ÚS 45/94), že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pravomoc Ústavního soudu je vázána na zjištění, zda zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

2. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k vyhovění ústavní stížnosti a nelze z toho důvodu argumentovat porušením ústavních záruk stěžovatele. Tak rozhodoval Ústavní soud např. ve věci IV. ÚS 188/94 (viz Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1995, str. 281), i když připustil, že v některých případech se může stát, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být tak extenzivní, že zasáhne do některého ústavně garantovaného základního práva a tím poruší čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který ukládá orgánům aplikujícím právo šetřit podstatu a smysl základních práv. Názor odvolacího soudu, že uzavření dohody o skončení pracovního poměru konkludentním jednáním účastníků je přípustné - který sdílí i Ústavní soud - je založen na ust. § 240 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stá t výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Projev vůle je třeba podle § 240 odst. 3 zákoníku práce vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům slušnosti a občanského soužití.

3. K vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou je zásadně i porušení práv účastníka řízení, v jehož důsledku mu byla odňata možnost jednat před soudem. To je ostatně i důvodem přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu [§ 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.].

Zásadám spravedlivého procesu vyplývajícím z Listiny základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1) je třeba rozumět tak, že - v souladu s obecným procesním předpisem - v řízení před obecným soudem musí být účastníku zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně, v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Tyto požadavky lze ostatně vyvodit i z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jestliže krajský soud procesní

Nahrávám...
Nahrávám...