dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 48/2003 SbNU, sv. 30, K povinnosti soudu vyzvat žalobce k odstranění vad správní žaloby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 48

II. ÚS 392/01

K povinnosti soudu vyzvat žalobce k odstranění vad správní žaloby

Lhůta 5 dní, byť je značně krátká a byť je do ní zahrnuta sobota a neděle, neznemožňuje soudu, aby navrhovatele vhodným způsobem vyzval k odstranění vad (v případě potřeby i telegraficky, či ho předvolal, aby odstranil vady do protokolu), a to zejména za situace, kdy je řádně zastoupen advokátem, a komunikace by tedy měla být snazší.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 1. dubna 2003 sp. zn. II. ÚS 392/01 ve věci ústavní stížnosti S., a. s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2001 sp. zn. 38 Ca 408/2000, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutím finančních orgánů.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2001 č. j. 38 Ca 408/2000-34 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze. Domnívá se, že jím došlo k porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“).

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 408/2000, z něhož zjistil následující:

Žalobou ze dne 6. 9. 2000 se stěžovatelka domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 7. 2000 č. j. 2097/130/2000 a rozhodnutí Finančního úřadu ve Vlašimi ze dne 18. 8. 1998 č. j. 29930/98/022971/2808. Uvedla, že je přesvědčena, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s právními předpisy, a to jak po stránce hmotněprávní, tak i procesněprávní. Podrobné zdůvodnění svého tvrzení, jakož i celé žaloby, přislíbila doplnit do tří týdnů.

Usnesením ze dne 24. 4. 2001 č. j. 38 Ca 408/2000-34, nyní napadeným ústavní stížností, Městský soud v Praze řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku z žaloby. V odůvodnění odkázal na ustanovení § 249 odst. 2, § 250b odst. 1, § 250d odst. 3 a § 250h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o. s. ř.“). Poznamenal, že žaloba se shora uvedeným obsahem byla doručena soudu dne 8. 9. 2000 a lhůta pro podání žaloby uplynula stěžovatelce dnem 13. 9. 2000. Podrobné odůvodnění podané žaloby bylo doručeno soudu dne 2. 2. 2001. Městský soud v Praze shledal, že vyjma obecného tvrzení, dle něhož jsou napadená rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, neuvedla stěžovatelka žádné konkrétní případy nezákonnosti, jež by tak byly podkladem pro přezkumnou činnost soudu. Uvedená žaloba, de facto pouze blanketární, tedy nebyla způsobilá věcného projednání. Soudu by jinak nezbylo, než stěžovatelku vyzvat, aby vady žaloby odstranila. Tento postup ovšem nebylo možné zvolit, neboť žaloba byla podána pouze pět dní před uplynutím lhůty podle § 250b odst. 1 o. s. ř. Ani sama stěžovatelka však neměla v úmyslu sdělit soudu důvody dříve než do tří týdnů po podání žaloby, resp. posléze

Nahrávám...
Nahrávám...