Nález 147/1997 SbNU, sv.9, K zásadě, že nárok na restituci zemědělského majetku může být uplatněn jen z důvodu, který je uveden v zákoně č. 229/1991 Sb.
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 147
II. ÚS 257/96
K zásadě, že nárok na restituci zemědělského majetku může být uplatněn jen z důvodu, který je uveden v zákoně č. 229/1991 Sb.
Sama skutečnost, že pozemky byly vydány restituentovi v rozporu se základním předpokladem zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nečiní toto vydání neplatným proto, že § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. skutkovou podstatu neoprávněně vydaných pozemků státem v restitučním řízení neupravuje.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 26. listopadu 1997 sp. zn. II. ÚS 257/96 ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů P.H., Ing. D.B. a J.H. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 6. 1996 sp. zn. 8 Co 1156/96 o zrušení kupní a darovací smlouvy.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Stěžovatelé zaslali dne 25. 9. 1996 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 1996 č. j. 8 Co 1156/96-100. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve výroku, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelů (dříve navrhovatelů) na zrušení kupní a darovací smlouvy ze dne 15. 6. 1972 uzavřené mezi převodcem K.H. a nabyvatelkou M.K. v části, v níž byly na nabyvatelku bezúplatně převedeny zemědělské a lesní pozemky v k.ú. P. a K.Ř.
Předmětem restitučního řízení se tak stala smíšená smlouva, která byla uzavřena v souvislosti s převodem stavby (rodinného domu) otcem stěžovatelů na právní předchůdkyni vedlejšího účastníka. Po nabytí vlastnictví nemovitostí matkou vedlejšího účastníka byly tyto zemědělské pozemky darovány státu.
Po smrti nabyvatelky nemovitostí uplatnil nárok na vydání zemědělských pozemků vedlejší účastník, jemuž byly také ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, pozemky, na něž uplatnil nárok, vydány. V době podání žaloby stěžovatelů nebyly předmětné zemědělské pozemky ve vlastnictví vedlejšího účastníka, byl pouze uplatněn jejich nárok na ně.
Podle názoru navrhovatelů výklad ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. (nyní § 8 odst. 4) v tom smyslu, jak byl prezentován obecnými soudy, znamená, že pozemky, jejichž vydání se navrhovatelé domáhali, musí být ke dni podání žaloby o zrušení části kupní a darovací smlouvy ve vlastnictví povinné osoby. Tento výklad podle jejich názoru odporuje Ústavě a nastoluje nerovnost mezi účastníky řízení v tom směru, že z povinné osoby se stává osoba oprávněná.
Stěžovatelé se domnívají, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a zároveň i k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy a § 154 občanského soudního řádu.
Ústavní soud zjistil, že podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti předepsané pro její podání v…